KyberŠmok

pracovní poznámky o blogistice, on-line žurnalistice a společnosti

KyberŠmok mi slouží jako databanka informací a postřehů, jež bych jinak zapomněl. Jako student, příživník společnosti, cítím závazek vůči plátcům daní a tímto je seznamuji se svými výsledky.

01. 10. 2003.

Média tápou, jak nakládat s weblogy

Média se potýkají mezi dvěma extrémy: na jedné straně integrují weblogy do svých webových stránek a na druhé straně netuší, co si s jejich často živelným stylem psaní počít. Na jedné straně bloggery najímají a na druhé straně vyhazují novináře, kteří mají svůj vlastní blog.

Zavedená média se teprve učí, jak nakládat s blogy. Musí řešit dvě otázky:

Svůj blog má či bude mít mnoho zavedených médií čistě internetových (CNet, Wired) i původně tištěných (Guardian, Dallas Morning News, Christian Science Monitor). Často je vytvoří, aniž by tušili, co od nich přesně očekávat. Netrvá dlouho a média narazí na problémy. Mají klást na weblogy stejné nároky jako na ostatní texty? Má na zápisy do weblogu dohlížet editor?

Diskusi na toto téma rozpoutal ombudsman deníku The Sacramento Bee, který oznámil, že příspěvky jejich bloggera-sloupkaře Daniela Weintrauba nejdříve zhlédne editor a až poté se smějí objevit na webu. Tento krok znepokojil řadu bloggerů i Weintraubových kolegů. Redigování podle nich ubírá na bezprostřednosti weblogu, což je prý jedna z jeho nejcennějších vlastností. Blog navíc ztrácí cenné minuty. Mickey Kaus (Slate) dostal tip na jeden příspěvek ve stejnou dobu jako Weintraub. Weintraub jej publikoval o čtyři hodiny později - možná za to může čekání na zelenou od editora, tvrdí Kaus.

Zastánci editorských zásahů říkají, že Weintraubův blog je na oficiálních stránkách The Sacramento Bee a editorské zásahy jsou proto naprosto pochopitelné a přirozené. Je to text jako každý jiný, čtenář očekává stejné kvality jako u všech jiných materiálů a médium za to nese stejnou zodpovědnost před veřejností.

Druhý pohled vysvětluje sám Weintraub:

Novinářští staromilci musí pochopit, že online produkty jednoduše nejsou elektronickou verzí tištěných novin. Je to naprosto jiné médium. Je více podobné rádiu nebo televizi. Komentátoři v radiu nebo televizi nejsou editováni. Říkají, co chtějí - a když překročí hranici slušnosti nebo dobrého vkusu, pak čelí následkům. (...)
Weblog není totéž jako rubrika v novinách. Je to soubor rychlých, bezprostředních reakcí na denní události, doplněný vlastním názorem. Tyto reakce se mohou měnit v průběhu času s tím, jak se dozvídáme nová fakta. Některé názory jsou trochu přitažené za vlasy. Čtenáři to vědí.

Mark Glaser z OJR věnoval "starým médiím" tři rady, jak s weblogy zacházet.

A co s blogy, které si novináři vedou na vlastní pěst? Některá média je nechávají být, jiná je po čase "draftují" na své oficiální weby. A třetí skupinka novinářům blogování zakazuje, postihuje jejich autory, nebo je rovnou vyhazuje. Nabízí se otázky: vlastní zaměstnavatelé veškerou novinářovu kreativitu? Mohou mu zakázat publikování svého vlastního weblogu? Souvisejících kauz už máme dost: Denis Horgan (Hartfort Courant; viz článek OJR), Kevin Sites (CNN; viz kolekci zmínek v tisku), Joshua Kucera (Time; viz můj článek o válečných blozích) a několik dalších. Objevily se i zajímavé komentáře, které zákazy kritizují i obhajují.

Nejnovějším nešťastníkem je čínský novinář Chi-Chu Tschang, který byl údajně vyhozen z agentury Bloomberg kvůli svému blogu. K této informaci ovšem přistupujte kriticky: známe pouze jeho kusá tvrzení a nic víc.

Přes všechny problémy weblogy lákají další a další média. Blogosféru zanedlouho obohatí New York Mag, jenž za tím účelem angažoval slavnou bloggerku Elizabeth Spiers (známá hlavně z Gawker).

Související:

# |  Adam Javůrek v 21:30 | Téma: blogistika | Názory  | Trvalink
<<: Proč jsou blogy nebezpečné pro byznys
>>: Blog NY Magazine běží, blogger z Tampa Trib naopak raději končí