28. 10. 2003
<<: Uživatelé Blogger.com už mají RSS?Můj osobní státní svátek
Prohlížím si svého protivníka. Stačí pár úderů, pak stisknout na tom správném místě a mám vyhráno.
Tahle kovbojka se odehrála přesně před rokem. Pohlédl jsem na obrazovku Bloggeru a po několika úderech do klávesnice jsem stiskl publish. Před rokem jsem si totiž prvně "blognul" - stalo se tak v rámci studjiních povinností na výukovém blogu předmětu Online žurnalistika.
Pak už to vzalo rychlý spád. Blogování může být vysoce návykové. Zanedlouho musel přednášející Miloš Čermák nabádat ostatní studenty: "
přivítal bych však i jiné tvůrce této stránky než Adama". Abych nevypadal jako šprt, raději jsem si založil svůj vlastní blog Nárazník a vyklidil pole.Dávky se musely zvyšovat. Když jsem psal do Respektu článek o válečných blozích, vytvořil jsem si o nich dočasný blog. Od něj byl kousek ke KyberŠmoku. Od ledna navíc existuje redakční hudební HISblog (od 1.11. bude mít novou podobu).
Co se za ten rok změnilo?
Bez přehánění a trapného patosu musím říct, že blogování změnilo můj život. Skrze blog jsem získal spoustu (= víc než si zasloužím) zajímavých pracovních příležitostí. Byl bych nerad, aby to znělo jako vychloubání, ale zatímco před rokem jsem si psal recenze do jednoho internetového serveru, nyní mám možnost obtěžovast svými pamflety šest editorů (jeden deník, dva týdeníky) a pár dalších nešťastníků.
Ne, za tou změnou zřejmě není žádný záhadný rozkvět mých
muhehehenovinářských schopností či talentu (řekl bych, že jsem nudně průměrný a mám se hóóódně co učit) - může za to má přítomnost na internetu. Alespoň do jisté míry. Větší roli než weblog přeci jen hrají kontakty z univerzity, od spolužáků, kolegů atd. Avšak několik nabídek příšlo i od lidí, kteří znají pouze mé bloggerské exhibice.Ponaučení: weblog je výtečný nástroj ke "kariérnímu růstu", blog propaguje svého autora čtyřiadvacet hodin denně, sedm dní v týdnu. I o státních svátcích.
>>: Blues o definicích weblogu
