29. 10. 2003
<<: Můj osobní státní svátekBlues o definicích weblogu
Shodneme se jen na jedné věci: na definici weblogu se neshodneme. Proč tomu tak je?
[Toto je startovní úvaha, ze které budu do značné míry vycházet při psaní úvodní kapitoly mé práce Weblogy jako alternativní zdroj informací. Kapitola bude mj. porovnávat různé definice weblogů. Vaše názory, připomínky a podněty jsou proto obzvláště vítány!]
Význam slova weblog se mění v čase. Když vznikla potřeba pojmenovat nový jev, slovo weblog - které prosadil Jorn Barger - bylo pouze jedním z kandidátů. Velkého soupeře mělo ve slově filter, jež snad i lépe vystihovalo podstatu velké části tehdejších blogů. Kladly větší důraz na filtrování zdrojů (nepodloženo, jen pocit) - na příspěvcích byl častěji než dnes nejdůležitější hypertextový odkaz k vnějšímu zdroji (příspěvek často tvořil právě pouze odkaz), blogger měl roli editora či přesněji "gatekeepera", který z mohutného informačního toku vyzobával (filtroval, cedil) zajímavé odkazy. Možná, že část blogosféry by dnes paradoxně měla problém uznat Bargerův blog za blog...
Všechny problémy vycházejí z rozdílu v odpovědích na otázku: co považuje autor definice za nejdůležitější vlastnost weblogu? (Čímž neříkám, že musíme akcentovat pouze jednu vlastnost. Je to otázka "poměru sil" - a my se momentálně ptáme na to, co komu připadá nejpodstatnější.)
Setkáváme se, zjednodušeně řečeno, se třemi typy odpovědí:
- Subjektivita. Weblog odráží osobnost svého autora, oproti "konvenčním" zdrojům je názorově vyhraněný, úmyslně rezignuje na snahu o objektivizaci svých příspěvků. Zatímco osobní stránka je výkladní skříň, weblog je těžko oddělitelnou součástí autora a jeho spolehlivým identifikátorem jako otisk prstů nebo rohovka. Problém: weblogy se liší v míře subjektivity, v některých se odráží osobnost autora minimálně (výběrem témat atd.). Vizte: Jiří Bureš: Mýty o blogování I: Blogy jsou neobjektivní.
- Každý může snadno publikovat. Díky blogům může prvně v historii široká vrstva lidí zveřejňovat své texty. Přesněji: v cestě nám leží nejméně překážek. Těžko hledat revolučnější změnu. Blog je tvořen publikačním systémem, jenž je komukoli dostupný. Problém: samozřejmě není rozdíl v blogu, který je psaný ve vlastním programu, v cízím "blogovadle" nebo ručně (porovnejte KyberŠmok s Projektem Warblogs, který byl dělaný ručně). Je samozřejmě otázka, jestli styl psaní podvědomě neovlivňuje fakt, že k tomu máte pohodlí blogovacího systému, nebo že naopak tvoříte na koleně, a jak moc přispěly publikační systémy k relativnímu ustálení grafické formy weblogu. Stavět rovnítko mezi volně dostupný publikační systém a blog není dobré. Lze pouze konstatovat, že první masově používané a zároveň volně dostupné publikační systémy byly ty blogovací. Mohou je následovat třeba systémy jako je Douglasův Campsite a další.
- Blog je nová forma. Blog poznáte dříve, než si ho přečtete. Má své formální znaky. Problém: kde leží hranice? Je například Médiář blogem, když nemá funkční trvalé odkazy a archivy? Je angle.cz blog nebo me-zine? Pokud je blog forma, může tedy blogovat i má televize, jak říkal na BlogTalku Phil Wolff.
Pokud se člověk, který si blogy snaží nějak definovat, "odpíche" od jedné z těchto vlastností, musí dojít ke střetu. Zastánce subjektivity by Phila Wolffa uškrtil. Dost těžko by akceptoval, že blog nemusí mít svého živého autora.
Takové spory už dobře známe. Velmi podobný problém má v sobě blues. Pro zajímavost sledujte tu podobnost. Slovo blue se pro popis chmurných nálad používalo již v dobách alžbětinské Anglie. První použití slova blues je doloženo v knížce Washingtona Irvinga (prý 1807). Avšak samotný hudební žánr vykrystalizoval až později (datace se liší, zjednodušeně řečeno je to přelom devatenáctého a dvacátého století). Při definování blues se většinou vychází z toho, že je to žánr s jistými formálními znaky (dvanáct taktů, tónika / subdominanta / dominanta, text s principem zvolání / variace / odpověď). Na druhou stranu je tu tzv. bluesový feeling, který existuje nezávisle na formě. Ten nám umožňuje označit za blues i skladby, jež bluesovou formu postrádají. Někdy ani nenalezneme onen feeling a slovo blues se používá jen jako synonymum k melancholii (např. Blues song z desky Paper scissors stone od skupiny Catatonia).
Máme tu všechno: posun významu slova i rozdíl mezi tím, co je onomu slovu nejvlastnější (spor mezi formou a subjektem). A máme tu také pesimistické ponaučení pro definování weblogů: blues letos slaví (z rozhodnutí amerického Kongresu) sté výročí - a neochvějný konsesus stále neexistuje.
>>: Výpověď za nevhodný zápis do blogu a další letmo komentované odkazy
