14. 11. 2003
<<: Cream, a customer relationship management system for media organizationsBloggeři z parlamentu III.: Clive Soley
I poslední britský blogující poslanec Clive Soley patří mezi takzvané "backbenchers" (tj. řadové poslance bez významných funkcí), ale jeho životopis je zajímavý. Soley je opravdovým veteránem mezi poslanci, protože v parlamentních lavicích sedí neptřetržitě již čtyřiadvacet let...
Vrchol kariéry pro něj nastal v roce 1997, kdy se stal šéfem poslaneckého klubu labouristů. Pokud se nepletu, tak o funkci v roce 2001 přišel, jelikož poslanci byli s jeho prací nespokojeni. Zatímco očekávali, že Soley bude jakýmsi "odborovým předákem" backbenchers u leaderů strany a bude prosazovat jejich zájmy, on se prý především snažil zalíbit té druhé skupince.
Soley je zajímavý i pro svět médií. V letech 1992/93 stál za návrhem zákona o svobodě a zodpovědnosti tisku, který nakonec nebyl schválen, ale prý vyvolal značnou diskusi. Soley je také spoluautorem knihy Regulating the Press (Pluto Press, 2000). Právě tento týden se Soley opět dostal do médií. V parlamentu informoval, že bývalý editor deníku The Sun Stuart Higgins byl obviněn ze sexuálního obtěžování. Současná editorka se Soleye údajně snažila odradit od dalšího pátrání, a proto o tom informoval v parlamentu. Články, které se kauzy týkaly, jsem přečetl pouze véélmi zběžně, takže je velké riziko, že jsem překroutil fakta, jak já to jen umím, tudíž vás raději odkáži jinam:
- Ciar Byrne: Sun accused of sexual harassment cover-up. MediaGuardian. 11.11.2003
- Ciar Byrne: Sun attacks MP over harassment claims. MediaGuardian. 11.11.2003
- Full transcript of Clive Soley speech. MediaGuardian. 11.11.200
- Andrew Roth: Clive Soley (profil). MediaGuardian. 20.3.2001
A teď k jeho blogu.
Jeho odpovědi na mé otázky jsou ultradotazníkové. Do značné míry za to asi může fakt, že se ve světě weblogů teprve rozkoukává. První zápis pochází 14.10.2003, takže jeho blog dnes slaví měsíc existence. A nebo je to jeden z těch případů, kdy člověk nechce odpovídat a zároveň nechce neodpovídat. Ale jak jsem psal, i otázky byly velmi dotazníkové, takže jaképak dlouhé řeči.
Proč jste se rozhodl založit si weblog?
Abych zlepšíl přímý styk voličů a široké veřejnosti s poslanci.Kdo vás inspiroval?
The Baghdad Blogger.Čtete blogy ostatních poslanců?
Začínám.Čtete blogy politiků z ostatních zemí?
Začínám.Jsou vaše zápisy editovány?
Ne. (Soley si vyzkoušel i nevýhodu takového postupu.. - pozn. -aja-)Kolik času věnujete blogování?
Okolo čtyřiceti minut týdně.Kolik lidí čte váš blog?
Během tří týdnů, co blog běží, jsem měl kolem 1500 návštěv (hits).Mohou blogy změnit politiku? Jak?
Považuji je za jednu z možných cest, jak zlepšit vztahy a komunikaci mezi politiky a voliči a vyhnout se tradičním mediálním mezičlánkům. (díky, Oto. Info k překladu)Tím jsme zásobu britských poslanců-bloggerů vyčerpali. Tedy, je tu ještě Austin Mitchell, ale jeho stránka je trochu jiného charakteru a Mitchell nebyl dotazován.
Nyní se přesuneme do ČR. Na řadě jsou odpovědi od ministra Vladimíra Mlynáře. Byl dotázán, protože je a) člen vládní koalice, b) ministr informatiky a má tedy k internetu blízko. Ze stejného důvodu byl dotazován i Ivan Langer (člen opozice a zároveň byl členem čtyřlístku Mlynář-Langer-Gross-Březina, který kdysi bojoval za internetovou gramotnost) a Miroslav Macek (bývalý politik a dlouhodobý "deníčkář"). Od nich ovšem odpovědi nepřišly.
>>: Ministr Mlynář: 'Weblogy politiku nijak zásadně nezmění'
