<<: BloggerCon III. také o soužití novinářů a bloggerůNekroblog, nekrolog, nekrologaři a jejich nekrology
Po dlouhé době jsem zavítal na Blog smrti. Nechápu, jak jsem na něj mohl zapomenout. Podívejme, legendární výrobce kytarových strun Ernie Ball zemřel a já to nevěděl. A tak si říkám...
Novináři, kteří spojí svoji kariéru s jednou technologií, si zadělávají na průšvih. Technologii nahradí za pár let jiná a pokud se nezorientují, jsou bez specializace. Sítě nahradí patapufy a místo blogu tu bude žbruchtle (tak jednou pojmenují čip, díky němuž budete moci "nabídnout ke sdílení" přímo své myšlenky a ihned je cpát do vybraných hlavinek) a cojávím. Kdepak, pokud chcete mít pohodlí, vyberte si nějaký perspektivní obor. A ten nejperspektivnější je smrt - pokud nám to nebudou kazit nějací transhumanisti!
Tahle specializace má spoustu dalších výhod. Například se nemusíte bát, že si na vaše články budou stěžovat lidé, o kterých píšete.
V Americe jsou obituaries oblíbenou součástí všech hlavních médií. Je to svébytný obor se svými konferencemi, cechy a legendami žánru. Pokud vím, u nás se tahle disciplína vůbec nepěstuje. Zabývá se jí snad jen Jan Rejžek (a dělá to imho velmi dobře).
Vzpomínám si, jak jsem loni četl nekrolog veleslavného a tehdá ještě-před-chvílí-žijícího nekrologaře Richarda Pearsona. To je to nejvyšší ocenení, kterého se může nekrologařovi dostát (a škoda, že se toho nedožil). Protože jak zpívá Tom Waits: "
no one puts flowers / On a flower's grave".
>>: Putování po del.icio.us
