30. 05. 2003
intermultitransmezzonadsubjektivita
Já i David Weinberger (via Sova v síti) jsme v podstatě tajtrlíci. Ono by bylo bývalo stačilo napsat, že pravda se skrývá v mnohosti.
Pro více vizte Erazima Koháka a jeho útlou knížečku Pestrost a pravda (rok 1997, tuším; na vydavatele si už nevzpomenu): Pravda je vždy víc, než co o ní řekneme. Nelze ji "mít", jen k ní můžeme poukázat. "
Je třeba o pravdu usilovat, avšak je třeba si uvědomit, že to, čeho dosáhneme, nikdy není pravda sama, jen jedno možné svědectví o pravdě." Pestrost je podmínkou pravdy.Weblogy mohou nabídnout tu pestrost - a ne automaticky i pravdu. Rozhodně mám pravdu. :-)
29. 05. 2003
Economia OnLine v převlékárně
Insider Eduard Hlava informuje o změnách na ekonomickém a zpravodajském serveru Hospodářských novin iHNed.cz (iHNed.cz: Fungl nový kabát - online reportáž) a dceřinném serveru o IT, internetu a telekomunikacích DigiWeb.cz (DigiWeb.cz: Nový vzhled a nový šéf).
Procházka po tajných komnatách BlogSpotu
Když mluvíme o blozích umístěných na blogspotu, myslíme jen na jejich zlomek - na ty, které se úspěšně rozjely. Ale existují tisíce stránek, které se nikdy nestihly pořádně představit. Jelikož za stránky umístěné na adrese blogspot.com nemusíte zaplatit ani trojník, spousta lidí si na nich jen něco ozkouší a jde si po svých. Někteří se do blogování vrhnou, ale po pár dnech je elán náhle opustí. Z těchto weblogů se stávají jakési pařezy a ruiny.
Jaký je asi osud adresy czech.blogspot.com? Vše vypadá lákavě: název zní Sedmá velmoc, podtitulek "
vše o českých médiích". Ale autor již od září loňského roku tvrdí, že "na obsahu se dosud pracuje" a již od září loňského roku prosí o trpělivost. Trpělivost zřejmě došla jemu.Autor Prague Dispatch (prague.blogspot.com) napsal dva zápisy, které od sebe dělí několik měsíců. Copak se asi stalo?
"
Na záchranu Union banky zbývá deset dní," poznamenal(a) si K. jednoho únorového pátečního rána na adrese cesko.blogspot.com, ale víc už nikdy nepřipsal(a). Asi se ozvali právníci ;-)A kdopak okupuje mé jméno? Obsah adresy adam.blogspot.com mě pobavil. Nějaký vtipálek zde napsal zhruba toto: "
Chachá! To já jsem si zaregistroval tuhle adresu jako první! Je mi jasný, že jednou ji někdo bude chtít."
28. 05. 2003
Živě ví, jak se přihlásit o slovo
Nevím, co Jiřího Hlavenku přimělo k napsání takového článku (via conBLOG). Asi nevydýchal nadpis článku Martina Kopty a šel do protiútoku. To je mi sympatické. Nelíbí se mi ale forma, jakou zvolil. Paušalizuje. Často všem "zastáncům weblogů" podsouvá názory, které sami nesdílejí. Jeden vyvrací, co druhý netvrdí... Zastavme se u některých pasáží.
>
Dosáhne se objektivity?Teď se nelekněte: Objektivita je samozřejmě pojem teoretický. Lze mluvit o míře objektivity. Blogy jsou často subjektivní. Ale jejich mnohost vytváří multisubjektivitu, která zaručuje vysokou míru objektivity. Zní to komicky, ale dává to smysl.
Blogy mají - jako každé způsoby lidské komunikace - problémy s tím, že jejich autoři se sdružují podle názorové blízkosti a málo poslouchají argumenty bloggerů-oponentů. Je dobré si to uvědomovat. Zrovna tak je dobré si říct, že jejich množství a rozdílnost dává dohromady velmi pestrou a unikátní mozaiku.
>
Dosáhne se zajímavějšího psaní?Zbytečná otázka. Ano i ne, samozřejmě záleží na autorovi. Podstatné je, že každý má tu možnost a může být "na svém".
>
Investigativní žurnalistika: v blogu??Být tam může. Některé blogy opravdu dokázaly pár investigativních kousků, ale nikdo to od nich nutně neočekává. Limit je jasný: finance. Například David Appell to řeší dotacemi od čtenářů. Budoucnost v tom nevidím - jeho práce beztak skončí v tištěném médiu. Lépe to pojal Chris Allbritton z B2I, ale finanční zajištění bude vždy problematické.
Blogy ovšem často upozorní na něco, co médiím uniklo. Známá je kauza Trenta Lotta, amerického politika, který si posteskl, že už minula doba rasové nerovnosti. Média nezareagovala, teprve blogy na to poukázaly a Lotta politicky zničily (samozřejmě proto, že téma od nich zpětně přejala stará média). Tady je koexistence blogů a starých médií krásně vidět.
Blogy u některých lidí probouzejí chuť po občanské angažovanosti. Vznikají úžasné projekty, jako je jihokorejský server Ohmynews, psaný "občanskými reportéry". Hádejte, komu dal tamní nový prezident rozhovor jako první? I snaha BBC podpořit on-line aktivismus má v pozadí blogy. Investigativní žurnalistika v blogu. Umění v blogu. Deníček v blogu. Povinná četba v blogu. Seznam dárků v blogu. Cokolicovásnapadne v blogu. Blog je slovo stejně široké jako třeba tiskovina.
> "
Až příliš mnoho blogů je o mediálním světě, jsou zahleděné samy do sebe"Ano. Například tento blog bude vždycky zahleděný sám do sebe - rozuměj do svého tématu. Tomu se říká TopicBlog. Předem varuji: je zbytečné, aby se někdo rozčiloval, že je to další blog o médiích. Jsem plně smířen s tím, že tohle spoustu lidí nebaví. Ostatní buďte zase srozuměni s tím, že se zde zřídkakdy dočtete o kytičkách, kominictví, horolezectví a webdesignu.
> "
Zastánci blogů se snaží prezentovat světová média jako naprosté manipulátory."Člověče, existenci volně dostupného publikačního nástroje mám rád, a média za manipulátory přesto nepovažuju. Zaplaťbůh, poněvadž mě vždycky budou živit. Blogy novinářům připomínají, že čtenáři vědí vždycky víc. "
We can fact-check your ass" (Ken Layne).Je nesmysl být zastáncem nebo odpůrcem blogů tak, jak to někteří předvádějí. Je prostě úžasné, že je tu nástroj, který se dá používat tvůrčím způsobem, nástroj, pomocí jehož může takřka kdokoli říct, co si myslí, a být přitom na svém. Jakým způsobem se této šance zhostí (cítí-li tu potřebu), je na něm.
27. 05. 2003
Nechtěli by ostatní bloggeři...
...také odpovědět na Lupí otázky bloggerům? Mirek Zeman zpovídal sextet českých bloggerů či proněkohobloggerů (opovažte se tohle brát jako urážku!) a tvrdí, že výběr dotázaných byl ryze subjektivní. Vybral dobrá jména. I když osobně bych raději viděl pestřeší profesní rozptyl: máme blog o literatuře, o studiu francouzštiny, blog knihovnic, gayblog, ...
Nechcete, milí bloggeři, na svých blozích napsat své vlastní odpovědi na otázky (.zip) z Lupy? (Pokud nejste uražení, že vás se Mirek Zeman nezeptal ;-)) Jestli si neráčíte zaplevelovat blog nesouvisejícím a čtenáře obtěžujícím tématem, pošlete mi odpovědi do e-mailu. Hodí se to minimálně pro šmokovité akademické účely mé maličkosti.
Mirek Zeman mluví o subjektivitě. Dodejte tomu článku váš úhel pohledu a tím i multisubjektivitu. Čím větší multisubjektivita, tím větší míra objektivity :-) To je jasné, na to člověk nemusí být BlogTalker.
25. 05. 2003
BlogTalk posunul princip konferencí do neznáma
Konference o weblozích BlogTalk skončila s trochu jiným výsledkem, než bych čekal. Ze všeho nejzajímavější mi totiž nepřipadá, co se na ní říkalo, ale jak se to říkalo. Spontánně zde nový model konference. Nebyl ještě zcela funkční, ale lze si domyslet, že příště bude vypadat takto:
Krok #1
- Řečník čte svůj projev.
- Diváci, sedící u notebooků, si píší zápisky, názory a kritiky. Bezprostředně je publikují na svých blozích.
Krok #2
- Řečník skončil, nastupuje další panelista. První řečník si sedá ke svému počítači a stahuje si RSS blogů, jejichž účastníci jsou přítomni. Do komentářů pod články opravuje drobná nedorozumění a komunikační šumy.
- Diváci se mezitím věnují druhému řečníkovi a opět blogují.
Krok #3 - Diskuse
- Všichni již dořečnili. Začíná diskuse, která využívá původních témat i protiargumentů, které nakladli bloggeři na svých blozích.
Tato forma má řadu úskalí. Některým panelistům bylo takové jednání nepříjemné. Někteří bloggeři neuměli věnovat pozornost diskutujícímu a svému psaní zároveň. Bloggeři bez laptopu mají pocit, že jsou "posluchači druhé kategorie". Technika selhávala.
BlogTalk byla bizarní zkušenost. Projevy měly nevyrovnanou úroveň - našli byste inspirativní projevy i triviální tlachání. Celý výlet znamenal ty nejužvaněnější dny, které jsem kdy zažil. Ke konci jsem měl alergické reakce na jakékoli vyřčené slovo. Kdybychom každý řekli jen každou desátou větu, bylo by lépe...
BlogTalk přinesl řadu zajímavých témat. Postupně se s nimi budete setkávat zde a snad i v tradičních médiích.
22. 05. 2003
Stěhování národů
Na desítkách blogů se dnes objeví zápis zhruba tohoto znění: "Odjíždím do Vídně na konferenci BlogTalk, do konce týdne zde neočekávejte nic nového, i když možná se něco pokusím blognout přímo z epicentra." Tak tomu budiž i zde.
KyberŠmok vyráží spolu s českým mafiánským trojlístkem Ke-Bu-Ko za hranice. O akci určitě ještě uslyšíte zde, a hrozí i nějaký ten článek v tisku. Co se nevejde do případného článku, rozpitvám zde, jak se to, myslím, osvědčilo u warblogů.
21. 05. 2003
Sto tisíc polských blogů!
Marysia Cywińska-Milonas došla k překvapivému číslu: v Polsku existuje přes sto tisíc weblogů. Ne všechny jsou živé, ale přesto je to obrovské číslo. Minimálně v porovnání s Českem, kde jich je zhruba tisíckrát méně (ale eLKa, nezapomínej na ty bez RSS). O tolik zas Polsko lidnatější není...
Proč tomu tak je? Nejspíše stále chybí nějaký publikační systém, který by byl:
a) v češtině (a s manuálem)
b) on-line
c) stavěn opravdu pro absolutní laiky, co se tvorby internetových stránek týče
d) komerčně pojatý (t.j byl by nucen aktivně shánět budoucí bloggery)
19. 05. 2003
Blog týdne: Jiný pohled na blogování z Česka
Člověk už tak nějak počítá s tím, že se bloguje v Iráku a Iránu, že tisíce bloggerů nalézá v Polsku a Japonsku, ale jelikož pod svícnem je vždycky tma, pořádně se nerozhlédne po domovině. Fígl je v tom, že z Česka se nebloguje nutně jen v češtině, ale je tu i několik anglicky psaných blogů od dlouhodobě usídlených přespolních.
Čtení o Česku očima cizince může přinést velmi osvěžující pohled. V posledních měsících se několik takových blogů objevilo. Tady je pětice, kterou jsem nalezl:
- pragueBlog (autor Steve Hercher, první zápis z 4.2.2003)
- The Daily Czech (Peter, 6.3.2003)
- Douglas Arellanes (9.3. 2003)
- Scott MacMillan (19.3.2003)
- Nicmoc Blog (anonymní, 15.4.2003)
Co je poslední dobou nejvíce zaujalo? Jelikož část z nich jsou novináři, psali v poslední době např. o Železného vyhazovu z Novy - MacMillan se o tom zmínil i ve slavném magazínu Slate, kam přispívá.
Doug Arellanes je zrovna v kyrgyzském Biškeku, kam odjel s prezentací o open source software a jeho výhodách pro média. Po zběžném prolétnutí starších zápisků jsem s překvapením zjistil, že Arellanes DJuje v Paláci Akropolis. Vida.
Scott MacMillan má zajímavé CV, kde padají jména jako Village Voice (jestlipak se zná s Nárazníkovým oblíbencem Xgauem?) nebo výše uvedený Slate. Kromě toho je spoluvlastníkem Tulip Café v Opatovické ul. ('sem blázen, Respekt je za rohem, FSV UK je za rohem, Čtrnáctka bývala za rohem - a přesto jsem si toho podniku nikdy nevšiml!)
Další novinář, Peter z The Daily Czech, mě pobavil třeba zápiskem Top Ten Signs You've Been In Czech Republic Too Long. Nic moc blog (o něm nevím toho času nic moc, ani jestli jej píše přespolní nebo domácí) se zase zdravě naštval na včerejší dokument o EU od Nicka Frasera. Na pragueBlogu, nejstarším ze zmíněných blogů, jsem nalezl několik zajímavých linků o Salamu Paxovi.
To je pro nalákání vše, ostatní si prohlídněte v klidu sami a bez mých mouder. Jelikož nejsem troškař, za blog týdne prohlašuji pět blogů naráz. Budiž to kompenzací za to, že příští týden na 75 % vynechám. Posílejte mi tipy.
18. 05. 2003
Vaše jméno je značka. Neplivejte si na ni.
Podpis je skvělý referenční systém. Vaše jméno je takovým méně praktickým hyperlinkem mezi vašimi rozličnými aktivitami. Narazím-li na článek / román / song, který se mi líbí, jméno autora mi pomáhá nalézt další podobné výtvory, pokud po tom zatoužím. Triviální.
Vaše jméno je firemní značka. Má (nebo nemá) svůj věhlas a ten se mění podle toho, v jakém kontextu se vaše jméno vyskytuje. Nemůžeme kontrolovat, v jakých souvislostech se naše jména ocitají, ale je zbytečné dělat hloupé chyby "na vlastním písečku". Renomé totiž ovlivňuje i to, komu dáváme na svém webu stálý prostor. Náš link, náš hlas. ;-)
Řekni mi, kam odkazuješ, a já ti řeknu, jaký jsi
Pokud beru např. jméno Marek Prokop (resp. Sova v síti) jako svým způsobem prestižní značku, jistou váhu přikládám i stálým odkazům, které umisťuje na své stránky. Autor tím - předpokládám - říká: tohle je hodno vaší návštěvy a vašeho času. Značka Prokop přidává kredit např. značce Yuhů.
Odkazy ovšem zpětně ovlivňují náš dojem z původní adresy. Pokud budu velmi výrazně zklamán značkou Yuhů, značka Prokop si tím u mě pošramotí pověst. Nebojte, nečiní nás to samozřejmě zodpovědnými za každou větu publikovanou na cizím webu, na nějž odkážeme.
Jak se úspěšně zdiskreditovat
Absolutní hazard je, když mezi stálými odkazy figurují stránky, které mohou váš kredit jednoznačně poškodit. Úvodní modelový příklad Sova - Yuhů je samozřejmě (skoro až trapně) bezproblematický. Nabízejí se jinačí případy.
Lukáš Mižoch sice sympaticky zařadil mezi odkazy na svém Eurostopu konkurenční EuroBlog, ale některé další odkazy, které nám doporučuje k návštěvě, jeho blog naprosto znedůvěryhodňují. Vedou na weby extrémně pravicových skupin. Dočtete se na nich, že za EU stojí absolutně tajný židozednářský spolek a nebo že etnickou hudbu (
"multikulturní infekce rozlézá do všech koutů naší staré vlasti") poslouchají "zfetovaní příznivci pákistánské muziky".Jakou hodnotu pro mne nyní může mít značka Mižoch?
DODATEK (20. 5.): reakce Lukáše Mižocha.
Má reakce na reakci: rozdíl mezi blogem a Seznamem je, myslím, docela zřejmý. Dále: jinou váhu má odkaz v Seznamu, jinou odkaz v blogerově bloglose (je tedy v nějakém kontextu), jinou stálý odkaz v nějakém z postraních sloupců blogu. Dále: argument s r. 1989 jsem čekal, a neberu jej. Nic nezakazuju, jen píšu, že dávat takhle pitomé odkazy na vlastní blog je imho hloupé, je to schazování vlastní práce a také to v porovnání s proevropskými odkazy vnáší velmi špatné světlo na euroskepticismus, čímžto takový odkaz působí kontraproduktivně.
>
"Upřímně řečeno, jméno bych uvítal více než třípísmenkovou zkratku".Mé příjmení je hnedlenc na začátku pravého sloupce blogu. Jednotlivé zápisy jsou podepsané jen Ad. J., protože mi připadá zbytečné mít všude svůj plný podpis, když jsem tu autor jediný. Klidně to změním, ale aby se ze mne nestal egomaniak. Jsou tu ostatně i další podrobné informace o mé maličkosti.
16. 05. 2003
Václav Bělohradský o blozích
Filosof Václav Bělohradský v Salonu (Právo, 15.5.2003, link, který bude fungovat asi jen dnes):
Líčení války proti Iráku představuje konec vertikální informace, neboli informace, zaručené autoritou novináře, který ji zpracoval, interpretoval a nezávisle kontextualizoval. Začala éra informace horizontální, jejímž modelem je "blog" neboli internetové stránky se spoustou "link", které redigují třeba iráčtí disidenti, nezávislí novináři, znalci, angažovaní jednotlivci či přesvědčení stoupenci války (viz například www.warblogs.cc, www.blogsofwar.com). Jsou to většinou stránky, na nichž se mísí texty, obrazy, komentáře z různých zdrojů, poznámky odkazující na různé možné "verze faktů" a také deníkové záznamy pocitů, pojmů, polopojmů a emocí. Tato horizontální, nediferencovaná směs sice vyvažuje "embedded information", nemá ale dostatečnou specifickou váhu, abychom jí mohli vyvrátit třeba prohlášení prezidenta Bushe, že okupovaný "Irák je svobodná země". Blog je informace ve stavu mediální beztíže.K tvorbě blogů lákaly své čtenáře středeční Lidové noviny.
Částečně jsem zaktualizoval mou stránku se seznamem článků o blozích v českém tisku a přidal ji do pravého sloupku na KyberŠmoku.
15. 05. 2003
Vysmátá Lupa
Při čtení článku Jsou Novinky skutečně větší než iDNES? na Lupě mě zaujaly smajlíky použité v textu. Vlastně na tom není nic překvapivého nebo nového, vím, že Lupa je používá. Ale teď mě to nějak trklo a jal jsem se jal vyzkoušet jeden hloupý a nanicovatý pokus. Vůbec byste neměli ztrácet čas čtením tohoto příspěvku.
Říkal jsem si, jak často asi Lupa emotikony používá. Její vyhledávání mi exotický výraz :-) překvapivě povolilo. Smajlík se podle něj objevuje ve tři sta padesáti článcích, tj. u 12.35 % případů. Do výsledky jsou započítány i např. velké úsměvy :-)) (29 článků), naopak chybějí znaky jako ;-) (40 článků) či :) (43 článků). První smajlík byste našli hned na samotném startu Lupy z 1.4.1998 (Hoši, děkujem).
To chmury :-( na nás vypouští méně často. Najdete všeho všudy třináct článků (0.46 %). Naposledy se mračil Martin Kopta před nějakými šestnácti měsíci.
Vyhledávání pár náhodně navštívených serverů mi můj nonsensový požadavek neuměla zpracovat, takže bohužel nezjistím, jestli je Lupa nějak podezřele vysmátá či nikoli. Alespoň mám pracovní verzi nové definice internetového žurnalisty, která ho odliší od kolegů z tisku: ten, který může dělat emoční ikony. Vlastně to už moc neplatí. V denících sice smajlíky neprojdou (pokud nejsou samy tématem), ale v některých časopisech je lze vidět. Většinou se vkrádají přes rubriku s dopisy čtenářů a redakčními odpověďmi.
14. 05. 2003
O euroblozích, jejich autorech a čtenářích
V krátkém sledu za sebou vznikly dva nečekané projekty: blog podporující členství v EU (EuroBlog, vznikl 9.5.2003, autor David Bureš) a blog informující o jeho nevýhodách (Eurostop, vznikl 13.5.2003, autor Lukáš Mižoch).
Pro nás bude zajímavá příležitost sledovat nejen jejich obsahy, ale i počínání jejich autorů. Mezi oběma blogy existuje jednoznačná souvislost - jeden začal, a v důsledku toho vznikl ten druhý jako jeho protiva. Jak bude fungovat jejich vzájemná komunikace? Obecněji: možná se nám nyní na ryzím příkladu ukáže, jaké jsou reálné možnosti diskuse mezi bloggery. Jakým způsobem na sebe budou reagovat? Budou se poslouchat? (Zdá se, že ano - alespoň začali výměnou odkazů. - OPRAVA: Link vede pouze od Eurostopu k EuroBlogu) Nebude je to vézt k přílišné polarizaci vlastních postojů? Jinými slovy, bude Euroblog ochoten přijímat dílčí proti a Eurostop dílčí pro, nebo vznikne pudová rivalita, která způsobí, že oba blogy budou zastávat ohledně EU vyhraněnější názory (ať už pro či proti) než kdyby žádný blog neměli? Oba blogy tedy nebudou vypovídat jen o EU, ale skrytě i o blozích samotných a o jejích autorech.
Hodně také vypoví o čtenářích blogů a čtenářích jakýchkoli médií všeobecně. Kdyby byly oba blogy psány stejně atraktivně, bude jejich čtenost stejná? Do jaké míry se budou jejich čtenáři prolínat? Vycházejme z předpokladu, že lidé mají tendenci číst ta média, jež rezonují s jejich vlastními názory: komunista nečte Respekt, volič ODS spíše nečte Právo. Jak to bude u euroblogů? Budou zastánci vstupu číst stejně pečlivě EuroBlog jako Eurostop - a naopak? Pokud nebudou mít proevropští čtenáři silnou potřebu se opakovaně přesvědčovat o výhodách vstupu, když už s ním souhlasí - a zároveň pokud euroskeptici nebudou číst EuroBlog podle výše uvedeného předpokladu, najdou si blogy své čtenáře? Nebude se jednat o mimoběžky, které nemají potenciál někoho přesvědčit nebo nastolit debatu?
Vidíte, otázek je spousta. Jsem moc zvědavý, jestli někdy nalezneme i odpovědi. Možná by nám to leccos řeklo i o povaze lidské komunikace. Snad to bude fungovat, ale třeba dojdeme k názoru, že by bylo vhodnější, aby se pánové dohodli na společném blogu, kde by byla pro a proti bez jednoznačného rozlišení na jednom místě.
Jó, Evropa. Je to teď asi tak rok, co jsem si byl hrát na novináře ve Štrasburku ;-) Jedno z nejkrásnějších měst, co jsem kdy viděl. Široké ulice, hodně cyklistů, spousta kultur, méně aut.
12. 05. 2003
Blog týdne: oslavenec a nebožtík
Když blogger slaví narozeniny, většinou to ve vší skromnosti odbyde ve velmi krátké větě, nebo to nějak hodně pečlivě zakóduje (Pavel Kotrla sice popřeje svým narozeninovým sousedům Marxovi a Kierkegaardovi, ale své narozeniny jen vtipně naznačí; trochu podobně, jen humpoláčtěji, jsem se zachoval i já).
To německý Schockwellenreiter své narozeniny pojal ve velkém stylu: v oslaveneckém zápisu např. publikoval čtrnáct archivních fotografií sebe sama. Autorem blogu je - nyní padesátiletý - Jörg Kantel. Kantel patří v německé blogosféře mezi praotce zakladatele a těší se podobnému postavení jako u nás Sova v síti. Svého času o něm psal např. Die Welt, jestli se nepletu. Programátor, kabaretiér a milovník hrochů pojmenoval svůj blog podle románu Johna Brunnera. Takže Prosit do Němec.
Schockwellenreiter se těší dobrému zdraví, ale zato s mým oblíbeným Monoklonem to vypadá špatně. Poslední zápis říká: "
Ach lidičky, jakýpak copak. 'Klon je zavřený. Archiv zůstává z nostalgie zachován." Autorem existenciálního blogu s podtitulkem "Miluju vás (jen to nedávám tak často najevo)" je nynější maturant Michael Koch, mj. tvůrce velmi zvláštní kreslené série Jesus liebt mich von hinten (a nepřeložím a nepřeložím).Právě blogy Schockwellenreiter a Monoklon jsem si vybral jako své blogy týdne. Výjimečně tedy vyhlašuji hnedlenc dva laureáty mé neceny.
10. 05. 2003
BBC podpoří on-line aktivismus
BBC spustí v říjnu projekt nazývaný iCan, který bude pomáhat lidem v politickém aktivismu na internetu. BBC tak reaguje na situaci, kdy ztrácí kontakt s opravdovými zájmy "obyčejných Britů", a zároveň se tím snaží setřást kritiku, že má svůj podíl viny na politické apatii většiny voličů, která se projevuje nízkou účastí ve volbách.
Systém iCan pomůže lidem skrze sadu internetových udělátek organizovat politické kampaně (dávat dohromady podobně smýšlející skupiny lidí, vytvářet akce ve stylu Zafaxujte svému poslanci, ...). Několik reportérů bude také projekt sledovat a číhat na potenciální materiál pro zpravodajství.
09. 05. 2003
Dvě tváře internetu
Pooh.cz přinesl zprávu o studii, jež se věnuje vlivu internetu na lidskou psychiku a sociální vazby.
Ukazuje se, že uživatelé intenzivněji používající Internet ztratili částečně kontakt se svou rodinou. Z tohoto pohledu je Internet stejně nebepečný jako ostatní klasická média o kterých se již léta ví, že mohou přispět k izolaci lidí.Článek bohužel neobsahuje odkaz k původní studii. Vysvětlit si to můžu tak, že na internetu třeba vůbec není dostupná. Její autoři možná nechtějí být zodpovědní za naše další minuty na internetu a tím i další rodinné krize...
Z opačné stránky to bere Dr. Mike Sandbothe ve starším, ale stále velmi inspirativním rozhovoru pro DIE. Sandpothe se v něm mimo jiné dotýká mé oblíbené teze: virtuální svět jako laboratoř, v němž si lidé ozkoušejí své "budoucí" vlastnosti a postoje, které by se báli praktikovat rovnou "natvrdo", a teprve po úspěšném otestování ve virtuálnu tyto vlastnosti "implementují" do svého reálného já a představí je reálnému světu... Naivní, technoromantické, ale fascinující.
07. 05. 2003
Salam Pax zpátky!
Nejslavnější "obyčejný člověk" z Iráku, Salam Pax, se zřejmě vrátil. Na jeho blogu http://dear_raed.blogspot.com jsou totiž nové zápisy. Autenticitu nezaručuji - narazil jsem na to nyní, o přestávce hokejového utkání, takže jsem si to sám nestihl přečíst. (via Bloghaus)
05. 05. 2003
Blog týdne: Ethno::log
Že se v srpnu v Praze koná konference Visions of Humanity in Cyberculture, Cyberspace and Science Fiction, jsem se nedozvěděl z žádného českého média, ale ze zápisku v mnichovském blogu Ethno::log.
V poslední době přinesl Ethno::log například trhlou úvahu o tom, že XML a sémantický web předpověděli Mayové (a v následné diskusi je pak spoluautorství přiřčeno zen-buddhistům), odkaz na poklad ukrytý v Univerzitě v Hamburgu, nebo link k článku o perských weblozích. Autorem toho pojednání je mimochodem Hossein Derakhshan, který přijede na vídeňský BlogTalk, kam Ad. J. za laskavého opatrovnictví čtveřice českých dobrodruhů taktéž vyrazí.
Ethno::log tvoří studenti i stálá posádka z Institut für Ethnologie und Afrikanistik.
KyberŠmokův Blog týdne
Každé pondělí zde naleznete tip na jeden weblog, který mě v poslední době zaujal (naštval, pobavil, ...) nejvíce. Název Blog týdne zní krásně megalomansky a oficiálně, ale jinak to samozřejmě neznamená nic víc, že vám tím říkám:
tohle podle mě stojí za návštěvu. A pokusím se dodat, jaké konkrétní zápisky upoutaly mou pozornost. Když mě nic nezaujme nebo když nebudu mít čas, prostě žádný blog týdne nebude. Když to tak budu cítit, klidně vyhlásím stejný blog týdne sedmkrát za sebou. "Vítěz" může být přespolní i domácí. "Výherce" neobdrží nic než pár sametových slůvek, týdenní pobyt v pravém menu KyberŠmoku a poté doživotní čestné občanství v Síni patnáctiminutové slávy.Váš názor mě ovšem zajímá. Pokud zjistíte, že na nějakém blogu trávíte nezvykle hodně času, napište mi o něm. Ne vždy člověk stíhá pídit se po novostech v blogosféře.
Mého prvního oblíbence vám představím ještě dnes večer.
02. 05. 2003
Když si válka drze skončí
Všechny válečné blogy (warblogy), o nichž jste mohli číst, spojuje jedna věc. Ať už jejich autoři s válkou nesouhlasili, nebo ji podporovali, díky konfliktu v Iráku zažili svých patnáct minut slávy. Konec hlavních bojů pak znamenal i konec zájmu médií a čtenářů. Co se děje na internetových stránkách warbloggerů dnes?
Již jsem se zmínil o blogu Agonist, který sice přináší i nadále zprávy z oblasti, ale k tomu si jako "vedlejšák" přidal informování o mediálně nyní vděčnějším SARS.
Reporters' log na stránkách BBC utichl 19. dubna speciálem Poslední myšlenky. O dva dny dříve dorazil do Chicaga Wade Hudson, který psal své reportáže z ulic a nemocnic Bagdádu jako člen Iraq Peace Team. Rozloučil se prohlášením pro tisk, kde shrnul své dojmy, a za minimální poplatky nabízí ke koupi paperbackovou verzi (136 stran) svých deníčků.
Úspěšně svou misi ukončil Christopher Allbritton, nezávislý novinář, který od čtenářů vyzískal 13 800 dolarů na cestu do severního Iráku. Dne 20. dubna se se svými čtenáři rozloučil. "
Reportáže, jež bych rád napsal, vyžadují čas a peníze, které už prostě nemám." Allbritton by ovšem rád v tvoření nezávislého, čtenáři dotovaného blogu pokračoval. Rád by nalezl iránckého bloggera Salama Paxe. Do oblasti se chce za pár měsíců vrátit, ale zatím peníze neshání. "Peníze si zatím šetřete, nebo podporujte jiné nezávislé novináře. Je důležité, abychom nadále rozvíjeli tento typ žurnalistiky. Klíčem k tomu jsou dary od čtenářů. ... Věřím, že nezávislá žurnalistika se brzy postaví na vlastní nohy a pokryje hlavní události po boku tradičních médií." Od té doby ještě publikoval některé zajímavé statistiky a názorový epilog.Jak víte z dřívějška, Stuart Hughes se vrátil neplánovaně dříve poté, co byl zraněn při výbuchu miny. Stránka nám nyní slouží jako svědectví, jak se člověk může vyrovnávat se ztrátou nohy. Dříve skončila i mise Kevina Sitese a Joshuy Kucery, kterým blogování zatrhli zaměstnavatelé. Salam Pax mlčí.
Deníčky na kolečkách pod dohledem tisku
Jon Hadley spustil nový web moblogging.org, který dává dohromady odkazy na články o mobilním blogování. Dodejme, že moblogging je výraz pro "blogy na kolečkách", "pouliční", neukotvené", "bezdrátové", "toulavé" blogování. Prostě schopnost publikovat své zápisky, názory a dojmy za chůze. (link via Smart Mobs)
Hadleyova rešerše mi připomíná, že bych měl aktualizovat své stránky s obdobným monitoringem reflexe warblogů a weblogů v českém tisku.
