KyberŠmok

pracovní poznámky.

KyberŠmok mi slouží jako databanka informací a postřehů, jež bych jinak zapomněl. Jako student, příživník společnosti, cítím závazek vůči plátcům daní a tímto je seznamuji se svými výsledky.

30. 09. 2003.

Proč jsou blogy nebezpečné pro byznys

Neil McIntosh je skeptický vůči masovému rozšíření a nekotrolovanému používání weblogů ve firmách. Vidí dva zásadní problémy. Dovolit svým zaměstnancům blogovat o firemních záležitostech, to je rizikový sport.

The notion that more than a few companies might relax their external relations strategies enough to allow weblog communication, willy-nilly, between staff members and the outside world, is absurd, no matter how many consultants insist such communication might actually have a beneficial effect on a company's image.

Druhou potíž očekává ve střetu mezi idejemi "Informace má být volně přístupná" (blogy) a "Informace = moc" (obchod).

There are plenty of areas of business where people are judged on their knowledge, and the competitive edge - and thus the safety of everyone's jobs - is the thickness of a single good idea. Share it all on a weblog, with competitors or (worse) an office rival? You must be kidding.

Částečné řešení vidí v blogovacím nástroji firmy Traction Software, který umožňuje vytvářet různé úrovně utajení: některé zápisy jsou přístupné všem, něco jen těm, kteří jsou k tomu oprávněni.

Soudobé smýšlení obchodního světa přesto neumožní, aby se v blízké době firemní blogy rozšířily takovým způsobem, jak si to mnozí představují a přejí, píše McIntosh.

Více v článku z deníku Guardian Why blogs could be bad for business.

# |  Adam Javůrek v 12:43 | Téma: blogistika | Názory  | Trvalink

29. 09. 2003.

dk blog, povinná četba

V zápise Dobré a špatné články o blozích jsem vychvaloval (jako skoro vždy, víme?) text od Denisy Kera. Denisa byla první, kdo v Česku nějak hlouběji reflektoval weblogy, ale doposud vždy pěkně z povzdálí. Poté blogy začala používat ve výuce, ale žádný vlastní veřejný blog, pokud vím, neměla. No a prosím: je tu její dk blog. Pozor na ni!

# |  Adam Javůrek v 23:12 | Téma: nezařazeno | Názory  | Trvalink

27. 09. 2003.

Komiksové intermezzo

Nyní mě bohužel zaměstnávají různé administrativní hlouposti a uzávěrky, tudíž přísun zápisů zase trochu usychá. Mám pro vás alespoň jeden tip. Takřka veškerý volný čas trávím čtením komiksu Sinfest (doporučuji toto příjemnější rozhraní; via AdaMM).

Komiks sleduje osudy jednoho sympatického frikulínka a chvástala Slicka (věk někde mezi čtrnácti a jedenadvaceti), trochu drsnější teenagerky Moniky, co má zásadně jedno ramínko spadlé a neustále vyžaduje pozornost, Boha, který se té pozornosti také dožaduje (avšak zoufale a neúspěšně) a dalších. Autor Tatsuya Ishida občas děj Sinfestu přeruší nějakým skvělým nápadem - jako třeba "zkaligrafováním" postaviček nebo návodem k tvorbě vlastních komiksů. A abych nebyl úplně mimo své téma: občas dojde i na reflexi médií. :-)

Pokud máte komiksy rádi, tak doporučuji Tapestry, kde si můžete vybrat z šestadvaceti RSS kanálů různých komiksů - od Dilberta přes Doonesbury po Garfielda - a zajistit si tak jejich pravidelný denní přísun.

Stripy začal dělat i Pixy. Od toho si do budoucna hodně slibuji, protože jeho převyprávění Spalovače mrtvol nemá chybu.

# |  Adam Javůrek v 14:10 | Téma: off-topic | Názory  | Trvalink

24. 09. 2003.

Weblogy jako alternativní zdroj informací

Teze mé bakalářské práce pro FSV UK byla právě schválena.

Před rokem a půl jsem si za téma zvolil Nakladatelství Argo v letech 1992 - 2002, ale později jsem zjistil, že ačkoli mě nakladatelský svět stále velmi zajímá, moje práce by byla snadno postradatelná.

Využil jsem toho, že jsem kvůli stáži v Respektu bakalářku raději o rok odsunul - a tezi jsem kompletně změnil. Snad to nebude znít příliš nafoukaně, když napíšu, že moje práce o weblozích - Weblogy jako alternativní zdroj informací - může být snad i trochu přínosná. Pokud se nepletu, podobná práce v Česku ještě neexistuje, tudíž bude snad vhodná alespoň jako odrazový můstek pro důkladnější práce zkušenějších autorů. Ovšem oproti sázce na jistototu v podobě oné "nakladatelské práce" to bude mnohem riskantnější podnik...

V celosvětovém kontextu jsem na druhou stranu jen prťavoučkým článečkem v mohutném akademickém zátahu na weblogy. V posledních týdnech ohlásily závažnější práce hned tři dámy: Marysia Cywinska-Milonas (Polsko), Suzana Gutierrez (Brazílie) a Kaye Trammel (USA).

No a pak je tu takový Biz Stone, který získal kontrakt na svou druhou knížku o blozích...

# |  Adam Javůrek v 13:25 | Téma: blogistika | Názory  | Trvalink

23. 09. 2003.

Přeci jen tu budou komentáře

Nyní můžete přidávat komentáře ke všem příspěvkům na KyberŠmoku. Pro mne je to poměrně zásadní změna. O komentářích jsem dlouho uvažoval, ale doposud vždy převážily zápory. Psal jsem:

Čtenáři, neuraž se, ale mě děsí, že by někdo mohl vstupovat do obsahu mého blogu, i když by šlo jen o komentáře. Můj blog, můj hrad, že. Něco vzdáleně podobného mi připomněl Médiář (mimochodem - bez komentářů), když citoval Petera Kilborna: "Chci mít nad reportáží úplnou kontrolu. ... Nechci malovat obraz a nechat někoho jiného, aby držel štětec."

Především mi ovšem vadilo, že jsem neměl nástroj, jak bych mohl nevhodné komentáře (off-topic, vulgarity, zápisy psané jen kvůli odkazu na svůj blog) mazat. Ačkoli je KyberŠmok velmi úzce zaměřený i poměrně nekonfliktní - a tudíž lze očekávat, že veliká část příspěvků zůstane bez komentáře - přesto chci mít možnost do diskuse autoritářsky vtrhnout. Louč v trochu jiné souvislosti psala: "Nemám zájem, aby čtenářský prostor, který Louč svoji existencí vytvořil, zaplnily vulgarity anonymních diskutérů, kteří sami nejsou schopni nic kloudného vymyslet, zato se však herostratovsky snaží okupovat veřejný prostor a přitáhnout k sobě pozornost za každou cenu."

Na druhou stranu je tu ten věčně se vracející Gillmorův citát: čtenáři vždy vědí více než ty.

Vše se v podstatě rozhodlo, když eLKa, autor skvělého EasyBlogu, vytvořil rozhraní pro administraci komentářů. Nyní vás můžu krásně cenzurovat. Pokud tak nechcete skončit, prosím, dodržujte tyto zásady:

Tyto zásady (časem nějak zpřesněné) na vás budou bafat vždy při vkládání komentářů. A přestože to tak možná nevypadá, tak raději dodávám, že si vašich názorů a vašeho času opravdu velice vážím a na komentáře se těším. Prosím, prozatím omluvte nedokonalý design komentářů.

.

CNET bloguje, Wired a Sterling cobydup

Technologický zpravodajský server CNET News.com oslavil 4. září sedmé narozeniny. Kromě změny designu se objevily i jiné novinky. Přibylo hned šest weblogů. Další změny vizte v příslušném editorialu.

Blogovat bude i "dříve 'kultovní', dnes komerčně úspěšný" Wired. Blogy budou jednoho hezkého dne spuštěny na adrese http://blog.wired.com.

Za Wired bude blogovat mj. Bruce Sterling, "jeden z idolů cyberpunkové generace". Obě použité citace pocházejí od Petra Koubského (Inside). V článku Trochu páchnoucí, ale šťastní (Respekt 38/03) zrecenzoval Sterlingovu novou knihu Zítřek je dnes (Tomorrow Now). Článek doporučuji k přečtení.

# |  Adam Javůrek v 17:06 | Téma: blogistika | Názory  | Trvalink

19. 09. 2003.

Můžete publikovat korespondenci s novinářem?

Mark Glaser z Online Journalism Review měl tu smůlu a narazil na novou nástrahu na novináře. Pro potřeby jednoho svého článku rozeslal několika odborníkům e-maily s dotazy. Ještě dříve než článek dopsal a nechal jej publikovat, jeden z dotazovaných (Jeff Jarvis) své odpovědi zveřejnil na svém blogu. Ubral tak na "sólokaprovitosti" Glaserova článku.

Je to v podstatě výsledek střetu novináře a radikálního bloggera. Slovo radikální nemyslím nijak zle, pouze jako popis, že v tomto případě dochází k silnému propojení mezi autorem a jeho vlastním blogem. Nadneseně řečeno: blog je extenzí jeho mysli a publikování konverzace s novinářem je prostě nutné. Krásně se to projevuje v titulku onoho zápisku Jeffa Jarvise: Talk to me, talk to my blog. Jarvis ovšem píše, že pokud by ho Glaser požádal, aby s publikováním odpovědi vyčkal, než článek vyjde, udělal by to.

Glaser tvrdí, že jejich e-maily jsou soukromého rázu. Jarvis nesouhlasí - zvláště když se jedná o e-mail od novináře, který pak odpovědi zveřejní. Je v tom rozpor: novinář může zveřejnit cokoli z odpovědí, dotazovaný nesmí nic? Nesmí zacházet se svými vlastními dopisy? Jaký ke správný postup? Má novinář povinnost připojit k e-mailu vzkaz "Prosím, necitujte naši korespondenci dříve, než článek vyjde"? Nebo se to bere za samozřejmé a blogger se naopak musí zeptat, zda konverzaci smí zveřejnit?

Myslím, že Glaserův názor je takový: novinář i dotazovaný musí ctít společné vlastnictví jejich vzájemné komunikace. Novinář odešle žádost o rozhovor a s ní i otázky. Už tím, že interviewovaný odpoví, přirozeně souhlasí s publikováním odpovědi. Novinář je přirozeně smí přetisknout, jelikož tento úmysl deklaroval již v prvním e-mailu. Druhá strana, blogger, však doposud o ničem takovém svůj protějšek nespravila a musí tedy nejprve žádat o svolení (nebo tak učinit spolu s odesláním odpovědí na otázky).

Zveřejnění konverzace na blogu po vyjití článku je jinak pozitivní jev - vede to k větší transparentnosti. Čtenář si může ověřit, zda novinář nepozměnil vyznění odpovědi, jestli něco nevytrhl z kontextu. Také se dostane k odpovědím, které nakonec vůbec nebyly použity. Tato praxe je už docela běžná a sympatická. Mám s tím osobní zkušenost a musím přiznat, že jsem se párkrát zapotil. Např. když jsem poslal pár otázek J.D.Lasicovi a on je pak publikoval (po vyjití článku), moc jsem se bál, kolik tam bude ostudných chyb vinou mé mizerné psané angličtiny. :-)

Související

# |  Adam Javůrek v 12:27 | Téma: on-line žurba | Názory  | Trvalink

.

Drobné změny v blogu

Snažím se vyjít vstříc všem způsobům interakce se čtenáři. Proto jsem do pravého sloupce přidal odkaz ke všem možným kontaktům (formulář, e-mail, icq, mobil, snail mail). Novinkou je pro mne icq a časem snad přibude i jiný IM.

Konečně jsem přidal kategorie (ještě doznají změn; seznam v pravém sloupci dole), pomocí nichž můžete snadněji hledat zápisy k tématům, jež vás zajímají. Díky patří EasyBlogu. Časem přibude i vyhledávání (nejspíš skrze Google nebo Jyxo).

Blog zatím zůstává bez možnosti vložit svůj komentář. Tak tomu bude i nadále, pokud nenaleznu nějaký systém, který mi dovolí mazat nesouvisející, nebo vulgární vzkazy.

Vše by šlo rychleji, kdyby byla otevřená internetová učebna na FSV UK. Leč oproti původnímu tvrzení se otevře až koncem měsíce. Doufám, že mě tam čeká nějaké příjemné překvapení. Tamní vybavení mne opravdu mrzí. Nedávno jsem mluvil s jednou novomediální slečnou, jež měla na žurnalistice zajímavý seminář, ale zrušila ho právě kvůli technickým nedostatkům. On-line žurnalistika a nová média jsou imho na katedře žurnalistiky popelkou...

# |  Adam Javůrek v 12:01 | Téma: technická | Názory  | Trvalink

.

Dnes to zkusme bez aut

Jste-li řidičKa, prosím, pokud můžete, nechte alespoň dnes auto doma. Děkuji vám.

# |  Adam Javůrek v 00:23 | Téma: off-topic | Názory  | Trvalink

17. 09. 2003.

Cimrman.at

Byl spuštěn Cimrmanův zpravodaj (via Česká média).

Rakouskou koncovku jsem si mylně odvodil tak, že rakousko-uherská top-level doména bohužel neexistuje. Vysvětlení je jiné: koncovka "byla zvolena na čestnou památku Annemary Tilbachové, dominy, se kterou Cimrman těsně spolupracoval při vydávání svého tištěného zpravodaje - vebu)." A proč veb? V tiskové zprávě se píše:

Akce Veb.
Umisťování zpravodajů na veřejné budovy - neboli "veby", jak jim Cimrman zkráceně říkal - byl poměrně jednoduchý proces. Prakticky k tomu stačilo lepidlo, volná zeď a nestřežený okamžik, během kterého Cimrmanovi kolportéři výtisk zpravodaje na veřejnou budovu hravě umístili. Problém byl v tom, že stejnou metodu od Cimrmana záhy převzali i bolševičtí agitátoři. A protože málo vzdělaní rakouští četníci často nedokázali odlišit, kde v programu svět obchází Cimrmanův Obr Koloděj a kde Marxovo Strašidlo komunismu, začali jeho kolportéry tvrdě pronásledovat. Tak se okruh veřejných budov, na které mohl Cimrman svůj zpravodaj umístit, postupně zužoval. Nejdříve odpadla pečlivě střežená nádraží, pak městské radnice a posléze i kampeličky. Nakonec Cimrmanovi zbyly jen budovy, pro které se vžil název "veřejný dům"...
# |  Adam Javůrek v 16:34 | Téma: on-line žurba | Názory  | Trvalink

.

Dobré a špatné články o blozích

Objevilo se několik článků o weblozích - s propastnými rozdíly v kvalitě.

Text Francise Pisaniho si můžete přečíst v několika jazycích: po ruce mám německou a českou verzi (její překlad trochu pokulhává), existuje i francouzská (vyšla v Le Monde) a předpokládám, že i anglická.

Autor se dopouští několika nepřesností. Suverénní tvrzení "První uznaný blog se objevil 7. října 1994 a je připisován Daveu Winerovi" neobstojí. Winerův blog můžeme považovat za nejdéle nepřetržitě fungující, ale rozhodně nepanuje shoda, že by to byl první uznaný blog. Uvedený počet existujících blogů (3 miliony) je hodně nadnesený. Skutečné číslo je alespoň čtyřikrát nižší. Tím, že nerozlišujeme počet existujících stránek a počet opravdu funkčních, aktivních blogů, vytváříme hodně zkreslený obraz reality a děláme blogy masovějšími a důležitějšími, než momentálně jsou. Text obsahuje i další nepřesnosti, ale musím přiznat, že i kdybych na to měl čas, nechce se mi to celé dopodrobna komentovat.

Článek Stop the Blogging Madness (plná verze via WebSky) Jimmyho Gutermana je mi sympatický pouze tím, že upozorňuje na ono přeceňování významu blogů.

V dočasném blogu Projekt Warblogs jsem upozorňoval na průzkum Pew Internet & American Life Project The Internet and the Iraq War. Ten ukazoval, že pouze čtyři procenta amerických uživatelů Internetu používala weblogy jako zdroj informací o válce - a navíc musíme počítat s vysokou statistickou chybou. Studii citoval i výše zmíněný Pisani. Nyní Guterman připomíná srpnový průzkum Forrester Research, jenž tvrdí, že pouze dvě procenta amerických netizens čtou nějaký blog alespoň jednou týdně. Výsledky ovšem nejsou zase tak špatné. V komentáři ke studii o internetu a irácké válce jsem tehdy napsal:

Průzkum také říká, že webové stránky domácích tištěných periodik sledovalo v souvislosti s válkou 29 % uživatelů. Pokud chceme mluvit o vlivu blogů, možná je fér je poměřovat s dalšími typy komunikačních platforem.

Guterman naprosto "ulítává", když píše, že bloggerská šlechta Gillmor, Winer, Doc Searls či Weinberger neustále odkazuje na sebe a že médium samo o sobě je hlavním tématem konverzace. "Nuda," shrnuje Guterman své dojmy. Zrovna ti čtyři jmenovaní "A-bloggers" mají ve svých zápisech na úvodní stránce dohromady cca 340 odkazů a jen 4x odkazují mezi sebou. Je přirozené, že jedním z Gillmorových témat je médium samo o sobě - ještě aby člověk, který píše knihu o médiích v době weblogů a občanské žurnalistiky, nevěnoval pozornost "blogistice". To je prostě jeho specializace a Guterman může sledovat jiné blogy, pokud ho toto téma nezaujalo. To je stejně absurdní, jako kdyby mně někdo vyčítal, že furt otravuju s nějakými blogy a flash mobs a čtenářskými diskusemi atd. Tomu je prostě můj blog věnován.

Hlavní téma jeho článku - že blogy nejsou nezbytné pro byznys - je asi v pořádku. Guterman v podstatě chce jen říct: nejančete! Nic to ale nemění na tom, že obchodu a kariéře může být weblog prospěšný. Není zas tak důležité, že jen dvě procenta čtou blogy pravidelně. Je také dobré vědět, kdo ty dvě procenta tvoří. Podnikání může být prospěšný i weblog s velmi malou čteností - pokud jej jeho tvůrci vnutí těm správným čtenářům.

Suverénně nejlepší článek je - a to opravdu nenadružuju - od (dnešní oslavenkyně) Denisy Kera. Text Bloguji, tedy jsem (alespoň na Internetu) vyšel koncem srpna v Softwarových novinách a je něčím víc, než jen reportem z květnové konference BlogTalk. Denisa umí skvěle interpretovat myšlenky, které ze sebe samotní přednášející leckdy obtížně soukají. Jedna ukázka z článku:

Zcela výjimečný byl příspěvek Phila Wolffa "Toward a Coverged Blogging Toolkit", který propojil témata sociálně a technicky orientovaných blogerů. Všímá si toho, že v dnešní době neblogují jen lidé, ale ve stále větší míře také stroje, které si vedou záznamy o svém použití nebo o akcích a zájmech uživatele. Wolff předpovídá spojení záznamů produkovaných stroji a lidmi, a upozorňuje, že blogy jsou teprve první krok k novým podobám komunikace ve světě, v němž dochází ke stále větší konvergenci lidí a strojů. Blogování je vlastně jakýmsi propojením mysli člověka s on-line prostředím, ve kterém mozkové synapse získávají podobu hypertextových odkazů. (...) Phil Wolff nemyslí jako stroj, ani nesní o strojích, které myslí jako lidi, ale myslí spolu se stroji v tom nejlepším slova smyslu.
# |  Adam Javůrek v 13:56 | Téma: blogistika | Názory  | Trvalink

15. 09. 2003.

O výhodách jednonohých [Blog týdne]

Zápis o Salam Paxovi mi připomněl, že bych se měl podívat, jak se daří ostatním warblogům. Nejvíce mě nadchl současný stav blogu Beyond Northern Iraq. Jeho autorem je novinář Stuart Hughes. Jako redaktor BBC pobýval na začátku války v severním Iráku a odtud také psal svůj blog. Jeho práci však přerušila tragická událost. Dne 2. dubna byl raněn při výbuchu nášlapné miny. Kameraman z jeho štábu Kaveh Golestan zahynul, Stuarta čekal návrat do rodného Walesu a amputace části nohy.

Tady příběh ovšem nekončí, nýbrž začíná. Čtenáři mohli sledovat, jak se Stuart vyrovnává s novou situací. Činí to s úctyhodnou dávkou hodně černého humoru. Hughes například napsal Deset nečekaných výhod, které získáte po amputaci jedné nohy, mezi něž patří, že vaše nohy pak zapáchají jen polovičně a že budete platit polovic za pedikúru.

V půlce května začal psát pro BBC o svém uzdravování a také o nášlapných minách. Na svém blogu začal zveřejňovat potrhlou anketu Amputee Of The Week, tedy profil nějaké zajímavé osobnosti s amputovanou dolní končetinou.

Mám pro něj skvělý tip: Douglas Arellanes během své návštěvy v Johannesburgu narazil na článek o beznohém vězni, který 18. července nepozorovaně "uprchl" ze svého střeženého nemocničního lůžka a již dva měsíce je na "útěku".

# |  Adam Javůrek v 23:39 | Téma: blog týdne | Názory  | Trvalink

.

A tak jsem se stal bezbožným a zvrhlým arabským bloggerem

Salam Pax má za sebou první knížku, před sebou třicátiny.

Irácký blogger Salam Pax se po nějaké době opět intenzivněji objevuje v médiích. Hlavní příčinou je, že mu právě vyšla knížka The Baghdad Blog. Na dvou stech stranách si můžete přečíst výběr ze zápisů v jeho blogu. A to je otázka. Má taková kniha smysl? Zdá se, že nenabízí žádnou přidanou hodnotu (krom editorské práce, tj. krácení - což je přidaná hodnota), dokonce částečně kopíruje grafickou úpravu blogu: pod každým příspěvkem je typická bloggerská "patka" se jménem autora, časem zápisu - - i symbolickým označením [+] pro trvalý odkaz. To je u tištěné, "nehypertextové" knihy obzvlášť ujeté.

Knížku přesto považuji za přínosnou. Je to cesta, jak se jeho postřehy mohou dostat k dalším čtenářům. Přebírám jeden postřeh z článku Johna Naughtona:

On August 29, for example, he wrote an extraordinary account of a friend's experience of having the family home raided by US liberators. It provided a vivid illustration of why the American adventure in Iraq is doomed. And nothing like it has appeared - still - in the mainstream media.

Co už tak moc dobře nechápu, je zveřejnění první kapitoly v .pdf formátu. Proč nutit čtenáři soubor o 700 kB, když si může přečíst normální .html stránku v archivu blogu? Ach, ano, získáte navíc úvodní slovo od editora deníku The Guardian...

Tištěnou knihu Salam Paxovi přeji. Ať už je médium jakékoli, jeho postřehy jsou vždycky zajímavé. Mimochodem - za pár dní má 30. narozeniny, tak vše nejlepší.

Související

# |  Adam Javůrek v 21:07 | Téma: blogistika | Názory  | Trvalink

.

Bleskový konec náhlých davů

V dnešním Respektu si můžete přečíst můj krátký článek o flash mobs (reakci na text Marka Faka Masa a žert). V článku Bleskový konec náhlých davů konstatuji, že flash mobs ve své bezstarostné, čistě recesistické podobě měly odzvoněno už v době, kdy o nich Respekt napsal. Zájem médií (a s tím související jevy) jejich vývoj totiž mnohonásobně urychlil. Je to v podstatě shrnutí mého zápisu Co si myslet o flash mobs? Novinkou je například srovnání podobného osudu náhlých davů a takzvaných mash-up remixů.

Teď mě pobavilo, jak můj závěr souzní s typickou kritikou masové kultury (např. v podání "frankfurtské školy"). Já píšu:

Je to asi společný úděl všech podobných sympaticky podvratných myšlenek. Pokud se ukáže jejich idea jako velmi originální a nosná, ocitnou se v zájmu masových médií a dostanou se do hledáčku masové kultury, která však už originální ani nosná být neumí a ani nemůže.

A kritici masové kultury:

(...) masovým charakterem výroby mediálních sdělení (od filmů, přes hudební nahrávky a televizní pořady po denní tisk) se potlačují estetické nároky elitněuměleckých počinů a podporuje se (bezmyšlenkovitá) spotřeba masově produkovaného, unifikovaného zboží. (citace z: Jirák, J. a Köpplová, B.: Média a společnost. s57. Portál. Praha 2003)

Nu, nesouhlaste. Článek si můžete přečíst na webu Respektu - avšak je nutná registrace.

Závěrem se omlouvám za pár stylistických úletů a nejednoznačných formulací. Např. v textu se píše, že fenomén flash mobs si získal "oblibu a popularitu" (= oblibu a oblibu?). Umělecká skupina Suicide Club fungovala v letech 1977-1982, Cacophony Society vznikla v roce 1986. Petra Bokůvku jistě nepotěší použité skloňování jména Christina Aguilera (raději jsem kvůli tomu volal editorovi, ale korektorKa zřejmě tvar uznalA za schůdný, nebo je to jen chyba v on-line verzi (tištěnou jsem ještě neviděl) a nebo se na to bohužel zapomnělo...

# |  Adam Javůrek v 11:16 | Téma: smart mobs | Názory  | Trvalink

12. 09. 2003.

Blogger ruší placenou verzi. Co to způsobí konkurenci?

Zřejmě nejznámější bloggeský publikační systém Blogger.com ruší svůj placený program Blogger Pro. Téměř všechny vlastnosti, které Blogger Pro měl, přecházejí do neplacené části (kromě uploadu obrázků, což zůstane pro předplatitele blogspot.com stránek). Zdržení bude mít pouze RSS kanál a posílání zápisů e-mailem. Předplatitelé Pro-verze dostanou jako "odškodné" trička nebo jim budou navráceny peníze.

Krok je to jistě pro všechny neplatící uživatele vítaný. Zvláště proto, že Blogger poslední rok či dva začínal ztrácet dech. Objevila se ovšem otázka, jestli to není od Google, jeho majitele, trochu nefér vůči menším firmám. Ty si takový krok nemohou dovolit, protože placená část blogovacích systémů je živí. Zrušení poplatků u Bloggeru by mohlo konkurenci zlikvidovat a vznikla by tu další nepříjemná monokultura.

K takové situaci ovšem určitě nedojde. Opravdu dobré služby (kottke.org zmiňuje TypePad a Movable Type) mají i tak navrch a předplatné se jistému typu zákazníků vyplatí. Blogger.com navíc často trpí nepříjemnými výpadky a jinými problémy.

Související:

# |  Adam Javůrek v 18:43 | Téma: blogistika | Názory  | Trvalink

.

Odklon od internetu k technologiím se časopisu Wired vyplatil

Na serveru Technology Marketing vyšel profil Chrise Andersona, šéfredaktora časopisu Wired. Autor článku Peter Landau nešetří chválou. Anderson podle něj využil všechny své předpoklady a dokázal časopis zachránit od hrozící záhuby po "splasknutí internetové bubliny". Časopisu se vyplatilo pozvolné, nenápadné a nikoli radikální přesunutí zájmu od internetu k technologiím. [Via CyberJournalist]

Českým flash mobberům jistě udělal web Wired radost článkem (nejen) o "Flash mob Carrefour", jak se akce prý správně jmenuje. Lámal jsem si hlavou, jak se Wired o události dozvěděl, jestli snad nečetli drobnou zmínku na Flashmob.co.uk. Realita byla prostší - organizátor flash mobu Daniel Dočekal jim zaslal e-mail.

A ještě jedno doplnění k mému zápisu o příčinách neúspěchu Flash mob Carrefour co do počtu účastníků. Těch bylo prý více než tři (kolem deseti), ale nebyli instruování, aby fotili na nějakém konkrétním místě. Je-li tomu tak a fotili-li (no nezní to báječně?), pak se snad časem o své zážitky a výtvory také podělí.

# |  Adam Javůrek v 18:10 | Téma: technická | Názory  | Trvalink

11. 09. 2003.

Práce o net artu

Adam Zbiejczuk zveřejnil na slovenském serveru message svou velmi zajímavou bakalářskou práci o net artu!

# |  Adam Javůrek v 09:45 | Téma: nezařazeno | Názory  | Trvalink

09. 09. 2003.

Matt Drudge si vydělá přes milion dolarů ročně

Svérázný internetový publicista Matt Drudge odhaduje svůj roční příjem - a to nejen z internetových aktivit - na 1.2 milionu dolarů. Další zajímavá fakta: stránku (imho neskutečně ošklivou) dělá v podstatě sám (s kolegou-náhradníkem Andrew Breitbartem). Reklamu mu obstarává stejná firma, jež shání inzerci i velkým internetovým stránkám jako Chicago Sun-Times či The Village Voice. Náklady na chod serveru Drudgereport.com se pohybují kolem čtyř tísíc dolarů měsíčně.

Údaje pocházejí z článku Richarda Patchera z The Miami Herald. Drudge tvrdí, že se považuje za mizerného manažera. Ale asi to nebude až takový průšvih. Vždyť před pěti lety říkal, že jeho příjem činí tři tisíce dolarů měsíčně. To je solidní nárůst, není?

J.D.Lasica, od kterého zprávu přebírám, se podivuje nad Drudgeovým konstatováním: "I'm a newsman and not a journalist.'' Citaci nechávám bez překladu, protože jsem s ní bezradný ("Jsem novinář, ne novinář").

Nějak svůj styl Drudge ovšem ospravedlnit musí... Pokud ho totiž neznáte, pak vězte, že jde o člověka, který má na krku solidní řádku průšvihů (Louč o jednom informovala). Problémy vyplývají z jeho velmi nenovinářského způsobu práce. Takto ho charakterizoval Miloš Čermák:

Jméno Matt Drudge je v současné době synonymem všeho dobrého i zlého v internetové žurnalistice. Američtí novináři proklínají jeho neochotu pracovat s fakty a ověřovat si informace, ale zároveň připouštějí, že si na jeho stránku chodí pro potenciální sólokapry. Dvaatřicetiletý (v listopadu 2000 - pozn. -aja-) reportér ukázal sílu Internetu. (...)
(...) Proč Drudge profesionální novináře tak popuzuje? Protože se vědomě odmítá řídit pravidly, která jsou pro americký novinářský svět posvátná. Neověřuje fakta (o dvou nezávislých zdrojích vůbec nemluvě - Drudge se většinou nenamáhá ani s jedním) a nestará se ani o morální či etické souvislosti zpráv, které zveřejňuje. Neřídí se žádnými pravidly ani žurnalistickým kodexem. Jeho základní novinářskou metodou je "drb". Cokoliv najde na Internetu nebo mu někdo pošle e-mailem (a je to zajímavé), tak to zveřejní.

Matt Drudge se s tím docela rád chlubí: "I don't believe in fact checking." (2000)

# |  Adam Javůrek v 10:37 | Téma: on-line žurba | Názory  | Trvalink

08. 09. 2003.

Noční úvahy [Blog týdne]

Pokud mám upřímně říci, který blog jsem poslední týden četl nejčastěji a s největším nadšením, musím porušit několik zvyklostí. Za prvé se jeho obsah netýká internetové žurnalistiky či blogistiky. Za druhé je český. Za třetí anonymní.

Tím blogem jsou Noční úvahy aneb Ponocování se Smrtěm. Klíčová slova: náboženství Mayů, Aztéků, Inků; stvořitelské mýty, antika. Krásné čtení.

# |  Adam Javůrek v 21:36 | Téma: blog týdne | Názory  | Trvalink

.

Nechte auto doma

den bez aut

Na 19. září připadá 11. ročník akce Den bez aut. Prosím, zvažte, zda je vaše jízda autem v tento den nezbytná. Uvědomme si alespoň jednou v roce záporné důsledky příliš intensivního automobilismu.

Připojte se podpisem k výzvě Nechte auto doma.

Související:

# |  Adam Javůrek v 21:14 | Téma: off-topic | Názory  | Trvalink

.

Take Carrrre (doplněno)

V obchodě Carrefour jsem v životě nebyl a teď už se tam vůbec nechystám. Naplňování jejich hesla "Musíme vynaložit takové úsilí, aby byli naši zákazníci co nejvíce spokojeni" si představuji trochu jinak, než že vás ochranka (spíš pořádná ochRána) zbije, když vytáhnete novinářský průkaz a chcete si něco vyfotit. Carrefour:

Víme, že si vybíráte obchod také podle toho, jaký má ten daný obchod vztah k zákazníkovi. My v Carrefouru Vám nabízíme širokou škálu služeb, (...)

Kdybyste náhodou museli zavítat do tohoto obchodu, pak raději s ozbrojeným doprovodem. Take care.

K tématu tohoto blogu se však více váže otázka, proč skončil tento flash mob neúspěchem co do počtu účastníků. Na akci se dostavili pouze tři lidé. Pokud nezastáváte názor, že už dva tvoří dav, musí vám to na náhlý dav přijít málo. Spolehlivou odpověď určitě nenajdeme. V mém případě rozhodly o neúčasti tři věci: 1. do Prahy jsem se vrátil až v devět večer (akce probíhala v 13h), 2. nemám fotoaparát, 3. nelíbilo se mi, že se v názvu akce (POOH Flash mob) objevilo jméno organizátora.

Ve svém zápise Co si myslet o flash mobs jsem náhlé davy rozdělil do tří typů, přičemž první (čistě recesistický, bez nějaké idey) považuji za překonanou věc (více zřejmě za týden v Respektu). S potěšením mohu konstatovat, že Pooh byl blíže aktivistickému typu. Jeho akce měla své příčiny, byl to protest proti něčemu, demonstrace něčeho. Navíc odhalila velmi nosné téma: co a kde můžeme fotografovat bez svolení? Riziko aktivistických srocení je velmi zřejmé: můžete přijít o velký počet potenciálních účastníků.

Řečnická otázka: jakpak by asi celá akce vypadala, kdyby do Carrefouru dorazilo dvacet mobberů?

Dodatek (20:50):

Tak nevím, ale teď mi první tři odstavce připadají strašně zbytečné. Neřekl jsem tam nic přínosného - ba naopak. Zaprvé: prý jsem popletl OC Nový Smíchov a Carrefour (prostě jsem vycházel z LN... nikdy jsem nebyl ani v OCNS ani v Carre4, ani to neplánuju). Zadruhé: je to sice príma subjektivní, ale vytváří to atmosféru uzavřenou rozumné diskusi. Zatřetí: oslabil jsem tím důraz na druhou část zápisu, která je s ohledem na zaměření tohoto blogu zajímavější a s ohledem na kupu ostatních zápisů z dalších blogů i původnější a přínosnější. Samozřejmě to neznamená, že bych na věc změnil názor. Pouze to příště provedu jinak, snad lépe. Také to neznamená, že se zde nebudou občas objevovat zápisy přímo nesouvisející se zaměřením KyberŠmoku. Jeden důkaz se tu zjeví cobydup.

# |  Adam Javůrek v 11:45 | Téma: smart mobs | Názory  | Trvalink

05. 09. 2003.

Aust: diskuse potřebují editory

K problematice diskusních fór se vrací editor webu české redakce BBC World Service Ondřej Aust v článku pro Lupu (článek Lupy má mimochodem jubilejní pořadové číslo 3000). Svůj názor vepsal hned do nadpisu: Pouze redigovaná diskuse může být kvalitní. V posledních odstavcích píše:

Zúročení čtenářských příspěvků editorskou prací - to je lék na všechny výše zmíněné neduhy. Vymyslet životaschopný systém, který provozovatele neúměrně finančně nezatíží a z webových diskusí vytěží onu přidanou hodnotu, to je nelehký úkol, který musel či bude muset dříve nebo později řešit každý vydavatel.
Nedostatek kvalitních editorů či nástrojů k redigování (je jedno, jaké povahy "moderující subjekt" bude) zatím nedovoluje českým webovým periodikům využít čtenářských příspěvků k obohacení svého obsahu a veřejné společenské diskuse vůbec. Ba co víc, úplná absence kontroly toho, co čtenáři publikují, vede k obecnému, generalizujícímu vyhodnocení Internetu jako média obsahu spíše závadného a společenskou diskusi srážejícího.
(...) má-li být diskuse na webu přínosná, těžko může být ponechána bez usměrnění. A je lhostejné, jak či zda jej budou provádět vydavatelé nebo diskutující sami.

Z archivu:

.

Podivné jednání deníku Impuls (doplněno)

Shrnutí jednoho příběhu:

Administrátor Bloguje.cz Martin Malý: "nechci nijak zpochybňovat regulérnost výběrového řízení. Pouze chci upozornit na (podle mého) neférové jednání Jiřího Bigase." ... "Jakékoliv podobné využití Bloguje.cz do budoucna nepřipustíme a komerční subjekty, které se s námi předem nedohodnou, budou bez náhrady z našeho serveru smazány."

Odkazy

Dodatek (16:15):

Vizte též komentář Jiřího Bigase pod zápisem v administrátově blogu, který se snaží situaci vysvětlit:

(...) Jelikoz to (zástupce šéfredaktora Impulsu - pozn -aja-) neni clovek zbehly v problematice, popletl si zakazku na web Denik Impuls a Impuls On-line. Onen prvni mela od zacatku zpracovavat spol. Newton v tomto ohledu zabehla a jen docasne, abychom uvolnili vase kapacity, jsme ji nechali udelat firmou meho znameho podle vaseho vzoru. Tento mini-web, jak ho my nazyvame skutecne byl udelan pouze provizorne a to na dobu priblizne jednoho mesice.
Zakazka, kterou jsem vam nabidl ja a ktera stale plati, je na Impuls On-line, coz, jak myslim, je dobre videt z navrhu v dokumentu uvedenem a vzhledu soucasne publikace, ktere si pan Fekar patrně popletl. (...)

Reakce na zmatky Impulsu.

# |  Adam Javůrek v 11:00 | Téma: on-line žurba | Názory  | Trvalink

04. 09. 2003.

Na čem právě pracuji

Když nebudu kvůli práci stíhat blogovat, alespoň vás krátce seznámím s tím, o čem právě píšu. Tedy pouze v případech, že nebude hrozit, že mi téma někdo vyfoukne. ;-)

Téma: Věk amatérů

Idea: Výroba mediálních výstupů se v poslední dekádě rapidně zjednodušuje (-> následky). Náklady klesají, bariéry padají, produkce vzrůstá. Před třemi lety připadalo na každého člověka na světě (včetně kojenců atd.) 250 MB informací ročně, nyní se ve slovech topíme jistě mnohem silněji (-> následky). Kult amatérismu a autenticity (-> následky). Blogy.

Zadavatel: Živel

Kdy na tom pracuji: 2.8. - 5.8., 7.8.

Jak jsem daleko: 30 %

Kdy to vyjde: Živel mívá zpoždění oproti původním datům vydání, tudíž nevím

Rizika?: Neříkám, že text určitě vyjde. Čas je živel. Kriticky málo času. Idea a výsledný text se mohou značně lišit. Uvidíme, kam mě text ponese.

# |  Adam Javůrek v 12:01 | Téma: off-topic | Názory  | Trvalink

02. 09. 2003.

Archiv Respektu už nebude volně přístupný

Internetové stránky Respektu čeká několik změn. Všechny články z aktuálního čísla budou dostupné on-line hned v pondělí a nikoli až týden po vydání. Služba pomůže především krajanům, kteří byli doposud odkázáni na poštovní doručování s několikadenním zpožděním. Přístup ke kompletnímu vydání však bude zpoplatněn. Zájemce zaplatí 17 Kč za číslo a kromě aktuálního vydání obdrží i přístup do archivu. Během září si ovšem můžete službu vyzkoušet zdarma.

Pokud nemáte nějaký typ předplatného, archiv pro vás už nebude volně přístupný. Jeho cena závisí na kombinaci objednávky: (cena za jedno číslo)

Sleva 3 Kč na číslo náleží majitelům karet ISIC, ITIC či IYTC.

"Pokud nejste předplatitelem tištěné verze týdeníku Respekt, budete mít tak jako doposud přístupné 3 články aktuálního čísla a články související s vybranými tématy, editorial, Scénu, Minulý týden a diskusní fórum," píše manažerka předplatného Renata Kovacková.

Tištěný Respekt zdražil. Na stáncích jej koupíte za 25 Kč.

Další informace na stránkách Respektu.

# |  Adam Javůrek v 15:14 | Téma: placený obsah | Názory  | Trvalink

01. 09. 2003.

Co si myslet o flash mobs?

Momentální mediální interpretace náhlých davů je velmi nepřesná. Má se za to, že flash mobs jsou potrhlou zábavou vymyšlenou letos v červnu v New Yorku. Za pomocí e-mailů a blogů se smluví neuzavřená skupinka lidí. V určený čas se sejdou na jednom místě a udělají něco atypického. (více v zápisu Flash mobs v Euronews). Důležitým aspektem je, že bleskové srocení davu nemá politický motiv.

Náhlé davy však rozhodně nevznikly z ničeho nic. Jejich kořeny můžeme hledat hodně hluboko v historii v uměleckých performancích, jež po svém narušují veřejný prostor. Do jisté míry mají i své filosofické předchůdce (např. situacionisté). V Americe se často zmiňuje The Cacophony Society. U nás mě z novější doby napadá například Krištof Kintera (viz Živel č.23). Tyto vlivy jsou do značné míry nepřímé - organizátoři náhlých davů si jich rozhodně nemusí být (a nebývají) vědomi. Flash mobs vlastně předchází jakákoli aktivita, která se nás snaží vytrhnout z obvyklého ("zautomatizovaného") života.

Za první flash mobs v Česku (- a to minimálně) můžeme zřejmě považovat reality hack #001 Másla z 10. října 2002. Už v červnu 2002 jsme si v jeho deníku mohli přečíst: "Naším cílem je nabourat realitu. Donutit náhodné kolemjdoucí, aby se zastavili a aspoň na chvíli vypadli z každodenního stereotypu, podívali se na svět jinak. Řečeno s originální bd - nechceme svět, kde bude v našem životě jedinou barevnou věcí televize."

Flash mobs se rozostřují do tří směrů:

Recesistické: nejvíce odpovídají mediálnímu obrazu. Náhlé davy opravdu vzniknou bez "rozumné" příčiny. Viz příklady z Flash mobs v Euronews. Někdy bývají vtipné, často ovšem bezzubé (na rozdíl od tyranosaura zmíněného v onom zápise) a trochu frikulínské. Do značné míry je to pouze móda. Téma pro sociology.

Politicky, resp. aktivisticky motivované: mají svou ideu, která je více či méně čitelná či nahlas vyslovená. Zajímavý příklad z Respektu: "Detroitští gayové a lesbičky (...) provedli invazi do tradičně heterosexuálních barů a bostonští yuppies černé pleti si (...) zařídili 'černou' hospodu v tradičně bílé čtvrti." Téma pro politology.

Umělecké: jeden z organizátorů náhlých davů řekl, že flash mobs jsou otázkou estetiky. Tak na ně musí být pohlíženo: jako na umělecký happening, zmodernizovaný a v dobrém smyslu "zamaterizovaný" návrat k performancím. Téma pro kunsthistoriky a kritiky.

Každý směr má svá úskalí, některé problémy mají společné. Na hlubší pohled si musíme počkat. Jak asi dopadne pokus MedvídkaPů? Bude to propracovaný vtip, nebo jen událost pro média? Neodradí to Máslo od dalších plánovaných aktivit? Jak zareagují média?

Ve světě procházejí náhlé davy nutnou krizí. Organizátoři průlomových newyorských flash mobs oznámili, že osmé srocení bude poslední. Pozornost médií je totiž zhoubná. Někdy se stane, že na dva aktéry připadá v průměru jeden fotoreportér. Některé akce byly raději odvolány. Původní kultura, z nichž flash mobs vzešly, se částečně vyžívá v zajímavější zábavě: mob hacking - zmatení davů, plané poplachy, falešná srocení, ... Řadovým účastníkům flash mobs se s posměchem říká "ovce". A samozřejmě: obchody se velmi rychle mohou zapojit do hry a nenápadně využít komerčního potenciálu flash mobs.

Prostě Reality Hack na druhou.

# |  Adam Javůrek v 09:33 | Téma: smart mobs | Názory  | Trvalink

.

Překládat sousloví flash mobs?

Dvě otázky: jak přeložit "flash mobs" a jak s nimi naložit?

Mé příjmení sice kdysi nosil autor jednoho jazykového brusu, avšak sám na sobě obvykle nepozoruji takové sklony. Ale pojmu flash mobs by vytvoření českého ekvivalentu možná pomohlo: jedná se o pouhé sousloví a český překlad celou věc učiní srozumitelnější. ČTK ve své zprávě použila zajímavý překlad náhlé davy, který možná není zcela přesný, ale ducha akce vystihuje dobře a zní mi pěkně. V článku z Respektu byl použit věrnější překlad bleskové davy, který už se mi osobně zas tak nelíbí. Jak naložit se slovem flash mobs? Jaký je váš názor?

Druhý problém: co si vlastně o náhlých davech myslet? To chce nový zápis...

# |  Adam Javůrek v 09:11 | Téma: smart mobs | Názory  | Trvalink