25. 09. 2004
Page a Brin mezi padesátkou nejbohatších Američanů
Forbes vydal žebříček čtyř set nejbohatších Američanů. Jak si vede internet?
Například na 16. místě je sympatický Pierre M. Omidyar, zakladatel eBay a se svými 10,4 mld. dolarů zřejmě nejbohatší blogger na světě. OK, nebloguje zrovna často. A je to s podivem - já mít takové peníze, tak už jenom bloguju (esemeskama z Havaje). Jenže Pierre je jinačí formát a prý dá 99% svého majetku na dobročinné účely. No, na pár SMSek mu asi ještě zbude.
Jeffrey P. Bezos, šéf Amazonu, je proti němu s chabými 4,3 mld. dolarů chudý příbuzný. Ale stačí mu to na 38. místo.
Sergey Brin a Larry E. Page z Google mají každý čtyři miliardy USD a dělí se o 43. - 48. místo. To už jsou skoro sociální případy, že? Ale ve výčtu jsou nejmladší, tak snad se nad sebou ještě zamyslí a něco se svou neutěšenou finanční situací udělají.
Dále mě zaujalo:
74. David Filo (Yahoo) - 2,6 mld.
97. Jerry Yang (Yahoo) - 2,2 mld.
152. Margaret C. Whitman (Ebay) - 1,6 mld.
165. Eric Schmidt (Google) - 1,5 mld.
215. Mark Cuban (Broadcast.com) - 1,3 mld.
278. Andreas vím-do-koho-kdy-investovat von Bechtolsheim (Google) - 1 mld.
382. Todd R. Wagner (Broadcast.com) - 780 mil.Jelikož se jedná pouze o občany USA, české zástupce hledat nemusíte. Leda že by Michael Ilitch (#389, 750 mil., pizza) byl ve skutečnosti Michal Illich z Jyxa. :-) Ale že by mu kuchtění pizzy tolik vydělávalo? Stěhuju se do kuchyně!
Putování po del.icio.us
Před dvěma měsíci jsem o del.icio.us napsal:
"Konce služby se moc nebojím - byla by to sice komplikace (narušení kontinuity linkblogu, ztráta archivu, pokud neexistuje export dat), ale jsou tu kdyžtak další podobné služby. (Možná i lepší??)"Mýlil jsem se hned několikrát. Ten nějvětší omyl je na začátku: konce služby se krapet bojím, poněvadž jsem si na ni velmi zvykl. Nejsem závislý na internetu, ale když už ho používám, jsem závislý na del.icio.us. Měli byste mě vidět, jak se vztekám, když nefunguje.
[Pokud del.icio.us neznáte, vězte, že jde o pospolitní správu záložek. Narazím-li na zajímavý text, který si chci v klidu přečíst později nebo na který chci upozornit ostatní (a nemám čas to blognout), pomocí bookmarkletu velmi snadno přidám odkaz na svúj účet (RSS) u del.icio.us. Krom toho si mohu prohlížet záložky ostatních a když mě něco zaujme, snadno si odkaz zkopíruju k sobě. U každé záložky se také objeví odkaz na účty dalších uživatelů, které zaujal stejný text (viz obrázek). Tím se dostanu k lidem se stejnými zájmy - a zajímavými záložkami, které můžu sám pohodlně sledovat (včetně RSS). Proto pospolitní správa záložek.]
S del.icio.us zažíváte zvláštní pocity. Procházíte se podél cizích vláknech v síti, občas se necháte inspirovat a občas inspirujete někoho jiného, občas se s někým náhodně střetnete nebo se těsně minete. Jako když jedete v tramvaji a na chodníku zahlédnete známého - stihnete zamávat, pousmát se a tradá dál.
Na del.icio.us začíná být docela živo. Do jedné složky si odhazuju (RSS) české a slovenské uživatele, na které narazím. Je nás minimálně přes dvacet (jistě mnohem víc), ale tohle není vůbec důležité - je to vlastně velmi zpátečnické uvažování, poněvadž tady není důležitá geografická blízkost, ale tématická spřízněnost.
Mimochodem, del.icio.us je nyní bohatší o vyhledávání. Zatím si to neporadí s diakritikou, ale zase je tu nějaké zlepšení.
Až na konci roku všichni propadneme anketománii a budeme si hrát na soutěž TOP-10 nejužitečnějších udělátek, del.icio.us by u mě nemělo chybět.
24. 09. 2004
Nekroblog, nekrolog, nekrologaři a jejich nekrology
Po dlouhé době jsem zavítal na Blog smrti. Nechápu, jak jsem na něj mohl zapomenout. Podívejme, legendární výrobce kytarových strun Ernie Ball zemřel a já to nevěděl. A tak si říkám...
Novináři, kteří spojí svoji kariéru s jednou technologií, si zadělávají na průšvih. Technologii nahradí za pár let jiná a pokud se nezorientují, jsou bez specializace. Sítě nahradí patapufy a místo blogu tu bude žbruchtle (tak jednou pojmenují čip, díky němuž budete moci "nabídnout ke sdílení" přímo své myšlenky a ihned je cpát do vybraných hlavinek) a cojávím. Kdepak, pokud chcete mít pohodlí, vyberte si nějaký perspektivní obor. A ten nejperspektivnější je smrt - pokud nám to nebudou kazit nějací transhumanisti!
Tahle specializace má spoustu dalších výhod. Například se nemusíte bát, že si na vaše články budou stěžovat lidé, o kterých píšete.
V Americe jsou obituaries oblíbenou součástí všech hlavních médií. Je to svébytný obor se svými konferencemi, cechy a legendami žánru. Pokud vím, u nás se tahle disciplína vůbec nepěstuje. Zabývá se jí snad jen Jan Rejžek (a dělá to imho velmi dobře).
Vzpomínám si, jak jsem loni četl nekrolog veleslavného a tehdá ještě-před-chvílí-žijícího nekrologaře Richarda Pearsona. To je to nejvyšší ocenení, kterého se může nekrologařovi dostát (a škoda, že se toho nedožil). Protože jak zpívá Tom Waits: "
no one puts flowers / On a flower's grave".
BloggerCon III. také o soužití novinářů a bloggerů
Když je řeč o Winerovi... Pomalu se blíží termín jím pořádané konference BloggerCon (6.11.). Jeden blok bude věnován soužití novinářů s bloggery. Tohle téma je v Americe opět hodně v kurzu, jelikož blogy hrály důležitou roli při tzv. memogate (televize CBS odvysílala pořad postavený na falešných dokumentech). Obsah diskusního bloku nastiňuje Scott Rosenberg ze Salonu.
Guru nás poctil návštěvou
V The Seattle Times vyšel článek o Dave Winerovi. Text není nijak zvlášť důležitý, ale zaujalo mě jeho vyznění. Guru bloggingu se na chvíli zastavil v Seattlu. A
Winer vypadal jako Jerry Garcia v tričku, džínách a modrém pršiplášti.Připomíná mi to články ze společenských rubrik, na které můžete narazit, když do Prahy dorazí na dovolenou herec XY nebo když přikvačí zpěvačka YZ na setkání s médii...V rámci netu mají Winer a spol. roli celebrity už dlouho, to je jasné. Kdyby odkázali na váš blog, hned byste napsali Welcome Scripting News readers, a kdyby sám Winer napsal komentář pod váš zápisek, hned byste z toho udělali nový zápisek, ať už řekne sebevětší ptákovinu, poněvadž Winer je blogger z čela pelotonu a vám to udělá upřímnou radost.
Ale přeskočení jiskry fanouškovství do offline médií je pozoruhodné. Samozřejmě se to neděje poprvé, ale je to už skoro ryzí případ.
04. 09. 2004
Máte 7947 nepřečtených zpráv
...říká mi Bloglines Notifier. Těch 181 feedů, které nyní mám ve své RSS čtečce, se přes léto opravdu činilo. Pokud jsem u počítače, dá se to celkem dobře stíhat, ačkoli to vypadá na šíleně vysoké číslo. Ale když odjedete na léto pryč, otevřete dveře do Bloglines a vypadne na vás nepřečtená alexandrijská knihovna.
Zatím jsem stihl pročíst 62 feedů, dalších 119 mě teprv čeká. To je můj program na víkend. Některé zdroje jen rychle projedu nebo rovnou odoznačím jako přečtené. Jsou to ty zpravodajské, které lze oželet, poněvadž zajímavost jejich zpráv rychle klesá: Romanesko, MediaGuardian, BBC News - Music atd. Tyhle zdroje toho navíc nakecají nejvíc, takže to ohromné numero z titulku bude zpočátku rychle hubnout.
Ale děsím se například složky k-logs. Výživné texty z blogů jako Many-to-Many si bohužel budu chtít v klidu přečíst. A nejvíc mě rozčílí, když napíšou nový zápis.
Jestli budete furt psát dobré články, odhlásím si vás,vyhrožuju jim pro sebe.A budu odebírat jen ty nezajímavé zdroje, se kterými jsem raz dva hotov.Za pár dní se všechno dostane do normálu, ale když se vrátíte z dovolené a vidíte tu spoušť, slyšíte se říkat: Já chci jen odebírat, ne číst.
