21. 11. 2005
Blog o reklamě
Nový blog o reklamě spustil kolega spolustudent Pavel Hacker. Už jeho příjmení dokáže na internetu vyvolat značnou pozornost, takže cit pro reklamu má vrozený. :) Zatím blogl na téma Reklama a česká reality show.
24. 09. 2004
Nekroblog, nekrolog, nekrologaři a jejich nekrology
Po dlouhé době jsem zavítal na Blog smrti. Nechápu, jak jsem na něj mohl zapomenout. Podívejme, legendární výrobce kytarových strun Ernie Ball zemřel a já to nevěděl. A tak si říkám...
Novináři, kteří spojí svoji kariéru s jednou technologií, si zadělávají na průšvih. Technologii nahradí za pár let jiná a pokud se nezorientují, jsou bez specializace. Sítě nahradí patapufy a místo blogu tu bude žbruchtle (tak jednou pojmenují čip, díky němuž budete moci "nabídnout ke sdílení" přímo své myšlenky a ihned je cpát do vybraných hlavinek) a cojávím. Kdepak, pokud chcete mít pohodlí, vyberte si nějaký perspektivní obor. A ten nejperspektivnější je smrt - pokud nám to nebudou kazit nějací transhumanisti!
Tahle specializace má spoustu dalších výhod. Například se nemusíte bát, že si na vaše články budou stěžovat lidé, o kterých píšete.
V Americe jsou obituaries oblíbenou součástí všech hlavních médií. Je to svébytný obor se svými konferencemi, cechy a legendami žánru. Pokud vím, u nás se tahle disciplína vůbec nepěstuje. Zabývá se jí snad jen Jan Rejžek (a dělá to imho velmi dobře).
Vzpomínám si, jak jsem loni četl nekrolog veleslavného a tehdá ještě-před-chvílí-žijícího nekrologaře Richarda Pearsona. To je to nejvyšší ocenení, kterého se může nekrologařovi dostát (a škoda, že se toho nedožil). Protože jak zpívá Tom Waits: "
no one puts flowers / On a flower's grave".
15. 09. 2003
O výhodách jednonohých [Blog týdne]
Zápis o Salam Paxovi mi připomněl, že bych se měl podívat, jak se daří ostatním warblogům. Nejvíce mě nadchl současný stav blogu Beyond Northern Iraq. Jeho autorem je novinář Stuart Hughes. Jako redaktor BBC pobýval na začátku války v severním Iráku a odtud také psal svůj blog. Jeho práci však přerušila tragická událost. Dne 2. dubna byl raněn při výbuchu nášlapné miny. Kameraman z jeho štábu Kaveh Golestan zahynul, Stuarta čekal návrat do rodného Walesu a amputace části nohy.
Tady příběh ovšem nekončí, nýbrž začíná. Čtenáři mohli sledovat, jak se Stuart vyrovnává s novou situací. Činí to s úctyhodnou dávkou hodně černého humoru. Hughes například napsal Deset nečekaných výhod, které získáte po amputaci jedné nohy, mezi něž patří, že vaše nohy pak zapáchají jen polovičně a že budete platit polovic za pedikúru.
V půlce května začal psát pro BBC o svém uzdravování a také o nášlapných minách. Na svém blogu začal zveřejňovat potrhlou anketu Amputee Of The Week, tedy profil nějaké zajímavé osobnosti s amputovanou dolní končetinou.
Mám pro něj skvělý tip: Douglas Arellanes během své návštěvy v Johannesburgu narazil na článek o beznohém vězni, který 18. července nepozorovaně "uprchl" ze svého střeženého nemocničního lůžka a již dva měsíce je na "útěku".
08. 09. 2003
Noční úvahy [Blog týdne]
Pokud mám upřímně říci, který blog jsem poslední týden četl nejčastěji a s největším nadšením, musím porušit několik zvyklostí. Za prvé se jeho obsah netýká internetové žurnalistiky či blogistiky. Za druhé je český. Za třetí anonymní.
Tím blogem jsou Noční úvahy aneb Ponocování se Smrtěm. Klíčová slova: náboženství Mayů, Aztéků, Inků; stvořitelské mýty, antika. Krásné čtení.
26. 08. 2003
Čti si to sám, Tony Blaire [Blog týdne]
Neskutečné příhody bloggera Tima Irelanda.
Tim Ireland přišel před třemi lety s vtípkem: z falešné adresy, která budí dojem, že patří britskému premiéru Tonymu Blairovi, rozeslal e-maily zhruba devadesáti poslancům. Žádal je o radu, jak by se měl jmenovat jeho očekávaný potomek (s poznámkou, že jméno Margaret opravdu není dobrý nápad). Dostal deset seriózních odpovědí a následně i chtěnou publicitu, když fórek vyzradil.
Jenže tím si zadělal na problém: lidé se pomocí internetových vyhledavačů dostali k "Blairově" adrese, již zmínila řada článků o Irelandově kachně, ale články samotné už si nepřečetli a e-mail považovali za skutečný kontakt na ministerského předsedu.
Tim Ireland začal dostávat obrovské množství e-mailů, které byly určeny premiérovi (pro představu: za loňský rok doručili pošťáci na Blairovu adresu milion zásilek). Ireland četl nejrůznější vzkazy:
Some are 14 year old girls urging him to give peace a chance. Some are supporters saying 'well done' or 'boo, hiss' for his stance on Israel, Iraq, or I'm A Celebrity Get Me Out Of Here. Another chap had an invention that he thought would help during the foot & mouth crisis and one guy in particular is really, really concerned about badger baiting.Po řadě urgencí získal povolení, že může přeposílat důležité e-maily na adresu příslušného úřadu. Tak to ovšem dlouho nemohlo zůstat, poněvadž třídění pošty mu zabíralo mnoho času a nepřinášelo žádný zisk. Uspořádal dražbu, jejíž vítěz mohl slavnostně smazat 8 MB pošty pro premiéra. Získaných 65 liber putovalo na humanitární účely. Další netradiční bod kampaně byl "The Blair Porn Projekt", kde Tim vytvářel podvrhy, které Blaira zachycovaly ve stále choulostivějších situacích.
Celá kalvárie skončila před pár dny, kdy premiérův úřad zveřejnil formulář, jímž mohou občané psát svému premiérovi. O nějakém bezprostředním kontaktu nemůže být ani řeč: nikde nenaleznete konkrétní e-mailovou adresu, premiér nebude dopisy číst a odpovídat na ně, pouze dostane pravidelnou "svodku" s nejčastějšími dotazy a pár ukázkových vzkazů. Obávám se, že jinak to ani při tom množství nejde.
Timův přínos při realizaci formulářového systému nebyl malý. Média si ovšem spíše všímala poslance-bloggera Toma Watsona, který Timovo úsilí soustavně podporoval. Downing street mu také oficiálně nijak nepoděkovala. Ireland to vyřešil opět svérázně a poslal na premiérovu adresu fakturu na dva tisíce liber za poradenskou činnost s poznámkou, že místo peněz mu stačí oficiální tiskové prohlášení jeho kanceláře, která dodatečně ocení jeho přínos.
18. 08. 2003
V nouzi poznáš Lasicu [blog týdne]
Mám "exkluzivní" příležitost sledovat změny v (už tak dost pošramocené) psychice jedince, jemuž náhle přestal fungovat FeedReader. Mimo jiné. Hloupé na tom je, že oním jedincem jsem já sám. Svůj FeedReader jsem měl napěchovaný rovnou stovkou RSS kanálů všech možných blogů či zpravodajských a hudebních webů. A teď samozřejmě trpím - s nadsázkou řečeno - abstinenčními příznaky, jež má na svědomí droga jedenadvacátého století: závislost na přísunu informací.
Pravidelná "ruční kontrola" je samozřejmě nemyslitelná. Má energie se tedy přesunula na blogrolly tohoto kyber*šmé a Nárazníku. Tím se počet sledovaných stránek snížil na šedesát, což je ovšem stále příliš vysoké číslo. Opravdu pravidelně jsem (nevědomky) začal navštěvovat jen úzký okruh stránek, jejichž sledování zřejmě považuju za životní nutnost. Tím nejnej webem se překvapivě nestal blog, který by mi umožnil udržet si relativně dobrý přehled, co se děje v blogosféře (Corante), nýbrž weblog JD's New Media Musings.
Proto nemůže být má volba jiná a J.D.Lasica je mým osobním blogem týdne a zároveň pupeční šňůrou s blogosférou i metadonovou léčbou v boji s informačním chtíčem :-).
05. 08. 2003
Paul Resnick's Sabbatical Musings [Blog týdne]
Možná je trochu s podivem, že vám za blog týdne nabízím kousek, který nebyl už zhruba dvacet dní aktualizován, ale stačí si stáhnout jeho RSS a rychle pochopíte, proč tak činím.
Paul Resnick, autor blogu Sabbatical Musings, patří mezi největší autority v oblasti reputačních systémů. I kdyby už do blogu nic nepřipsal (což by byla samozřejmě velká škoda), máme zde dost a dost čtení. RSS kanál obsahuje kompletní znění příspěvků (tak jako to dělá Adrian Holovaty nebo Jiří Bureš).
Resnick, který přednáší na University of Michigan, se v blogu věnuje například internetu jakožto nástroji pro organizaci setkání lidí s podobnými zájmy a cíly, tj. službami jako MeetUp.com (nepřímo i aktivitami flash mobs jako je u nás vlastně Reality Hack Másla). První zápisky Sabbatical Musings obstaraly poznámky pro budoucí výzkum na téma Online reputační mechanismy. Inspirací mu byla dubnové konference v Cambridge.
17. 07. 2003
Blog týdne v zastoupení
Jelikož jsem byl poslední dny mimo dosah počátače, nemá smysl vyhlašovat obvyklý Blog týdne. Přesto se jednoho tipu dočkáte. Jiří Kouba začal k mé radosti zveřejňovat své blogy týdne (zaměřuje se na .cz a .sk) a já vás tentokrát posílám pro inspiraci k němu.
Mezi statisíci blogy je vždy co vybírat a osobně považuju taková subjektivní "ocenění" za užitečné, byť velmi nenápadné bedekry. S rostoucím počtem československých blogů to začne platit i pro čistě domácí průvodce jako je Koubův. Musí ovšem přinést kromě odkazu i nějaký komentář, čím autora blog zaujal. To si zatím Jirka Kouba nechává pro sebe. Doufejme, že se časem více rozepíše. O prvním laureátu Pavlu Kotrlovi se již zmiňoval na vlastním blogu, takže by stačilo, aby k verdiktu (s nímž naprosto souhlasím) pouze přidal odkaz.
Můj Blog týdne bude ještě jednou pauzírovat - zítra se mé hudebně-publicistické já vydává na několik dní do Boskovic. Bloggerstvo bude zastupovat ještě Řetězka.
07. 07. 2003
Poslanecké blogy (Blog týdne)
Blogy jsou oblíbený nástroj pro kontrolu politiků. Objeví-li se v mezinárodní politice nějaké - slušně řečeno - kvítko, vždycky se (doufám) najde někdo, kdo spustí "XY-watch" (za XY si doplňte jméno konkrétního politika - aktuálně třeba nebezpečného pomatence Berlusconiho).
Blogy britských poslanců
Blogy mohou ovšem politikům zrovna tak sloužit. Na to přišel britský poslanec za labouristy Tom Watson a 24. března 2003 spustil svůj vlastní weblog. Získal tak bližší kontakt s voliči, zlepšil si mediální obraz (je prostě první...), obrátil na sebe pozornost v parlamentu a některé jeho spoty občas proniknou do tisku. I politikům se jistě hodí, když mají možnost publikovat na svém. Tímto rozhodně nechci lobbovat za Watsona - vím toho o něm minimum a například jeho úporná snaha mluvit jako frikulínek je imho hrozně trapná. Nezbývá než doufat, že to byl opravdu jen vtípek, jak tvrdil v FT.
Watson se snaží navázat kontakt se svými voliči a nějak je zapojit do hry - nyní je například nabádá, jestli by mu nechtěli vytvořit stránku s chybovým hlášením #404 ("stránka nenalezena"), což je důsledek toho, že zmíněný článek FT obsahuje chybný odkaz na Watsonovu stránku. Myslím, že mám tip na vítězný pokus.
Tom Watson měl dříve svou obvyklou osobní stránku - velké foto a tak. S výsledkem nebyl spokojen a začal hledat lepší model. "
Chtěl jsem rozvíjet nové podoby politické participace, a to zvláště s komunitami, které se politice zrovna moc nevěnovaly,” řekl o své motivaci při jednom rozhovoru. Neočekává ovšem, že by mu blog získal nové voliče. Více: Lance Knobel: Tom Watson, blogging MP.Watsona následoval 16. června 2003 další labourista, Richard Allan. Ačkoli jsou oba členy parlamentu, nebýt blogu, nikdy by se možná nepotkali... Blogy tedy mohou sloužit nejen k vytvoření přímého pouta mezi politiky a jejich voliči, ale v tomto případě zároveň zlepší komunikaci i mezi samotnými politiky. Allen chce na svém blogu publikovat vlastní postřehy ohledně politiky, informovat o svých poslaneckých aktivitách a odkazovat na zajímavé technologické novinky.
Blog for people
Potenciál poslaneckých blogů zůstává stále hodně skryt. Jejich charakter se změní, až začne blogovat více politiků. A to bude kdy? Až se přiblíží v jednotlivých zemích volby. Změní to nějak politiku? Co takhle blog předsedy vlády? Je možné, aby byl autentický, nebo zákony politiky a časová náročnost funkce takovou věc nedovolí a jeho obsah by naplňovalo tiskové oddělení, image makeři a mediální poradci? A co live blogging přímo ze sněmovny? Wi-Fi v parlamentu? A přímé zapojení blogů do parlametní procedury - jako pomůcka pro interpelace? :-)) Změní blogy politiku?
Existuje názor, že blogování není alternativa pro sebeprezentaci politiků, ale přímo jejich povinnost vůči voličům. A také šance, jak vrátit politice důvěryhodnost. Pierre Omidyar píše: "
Jak můžete věřit kabinetu? Je to ohromná, anonymní instituce. Jsou opravdu její součástí skuteční lidé? Lidé důvěřují zase jen lidem, ne institucím."Jsem samozřejmě skeptik. Nemyslím si, že blogy politiků jsou nějaký zázračný lék, ale uškodit by tahle medicína nemusela, nemyslíte? Minimálně by to mohla být legrace. Jsem zvědavý.
01. 07. 2003
Blog týdne: v zastoupení
Pracovní povinnosti mi nedovolily obvyklé výlety po blogosféře, ale přesto pro vás mám hned patnáct tipů. Top-15 ze bloguje.cz seřadil Arthur Dent, programátor onoho systému.
K tomuto zápisu přidávám ještě gratulaci Řetězce k jejím narozeninám [na tuto větu je uvaleno embargo do 2.7.]. Má dobrý vkus - to je jasné, hnedlenc co se člověk podívá na seznam jejích oblíbených stránek. ;-)
24. 06. 2003
Blog týdne: Adrianin deníček
No dobře, tohle myslím s hodně velkou nadsázkou. Kdybyste honem nevěděli, tak Adrianin deníček je onen "blog", který zmiňovala TV Nova ve svém zpravodajském příspěvku o blozích. Příspěvek mimochodem stojí za pozornost.
Veronika Skořepová, redaktorka: "
Hitem jsou teď deníky na Internetu. Říká se jim blogy a lze v nich najít i různé pikantnosti. Třeba jistá Adriana se celému světu svěřuje."Dnes to bylo s mým klukem poprvé a bylo to děsně romantický.V. Skořepová: "
To mladík, který si říká Dajík, má úplně jiné starosti."Dnešek byl ve znamení smutku. Zapomněl jsem si koupit svůj oblíbený časopis.Adrianin deník je čtení, které by mohlo nadchnout třeba jeden český pr0nblog. Je to spíše erotická povídka, jelikož některé logické konstrukce jsou hodně zajímavé: "
Chutnal bájecne(tentokrát je to zmrzlinový pohár - pozn. Ad.J.),byla jsem v té chuti tak moc zažraná, ze jsem si ani nevsimla, ze me Radek s usmevem pozoruje." Tady něco nehraje, ne?Celá stránka imho působí spíše jako fakeblog, uměle vytvořená stránka určená k vtipné propagaci jedné zmíněné horské chaty... Každopádně je to ideální "blog" pro zpravodajství komerční televize a celý národ teď díky ní ví, že bloggeři jsou ti, co cítí nutkání zveřejňovat podrobnosti o jejich sexuálním životě a o silné závislosti na jistých časopisech :-)
O příspěvku TV Nova zvenčí:
O blogy se zajímá Nova. Yuhů at Letem světem. 20.6.2003
Nova nám to opět vysvětlila. Mim.bloguje.cz. 22.6.2003
Weblogy nově na Nově. Techblog. 22.6.2003.
Blogy ve zprávách TV Nova. Franciho blog. 23.6.2003
+ časem se možná zmíní i DigiWeb. Martinu Koptovi ostatně patří dík za odkaz k Adrianinu deníku.
16. 06. 2003
Euroblogy ve světě [Blog týdne]
Našel jsem si odpověď na předchozí otázku - jsou tu nějaké blogy o EU? Našel jsem jich několik a divím se, proč na ně neodkazují ty dva české.
Odkazy na některé blogy naleznete v blogrollu (mezi "Eurocentric blogs") jednoho z nich, jenž se zove Europundit (via The Daily Czech). Upozorním alespoň na EuroSavant, jenž monitoruje tisk v osmi zemích Evropy a hodně se zaměřuje na kandidátské země ze střední Evropy, EU News Digest, ekonomický EuroWatch nebo Lenz Blog. Za zmínku také stojí "neblogy" jako je Bonde.com, stránky zahradilovského účastníka Konventu Jens-Petera Bondea, nebo EUobserver.
Některé z nich se zřejmě stanou pravidelným čtivem. Zatím jsem je prolétl jen zběžně, ale dávám jim žolíka a euroblogy budiž mými osobními blogy týdne.
19. 05. 2003
Blog týdne: Jiný pohled na blogování z Česka
Člověk už tak nějak počítá s tím, že se bloguje v Iráku a Iránu, že tisíce bloggerů nalézá v Polsku a Japonsku, ale jelikož pod svícnem je vždycky tma, pořádně se nerozhlédne po domovině. Fígl je v tom, že z Česka se nebloguje nutně jen v češtině, ale je tu i několik anglicky psaných blogů od dlouhodobě usídlených přespolních.
Čtení o Česku očima cizince může přinést velmi osvěžující pohled. V posledních měsících se několik takových blogů objevilo. Tady je pětice, kterou jsem nalezl:
- pragueBlog (autor Steve Hercher, první zápis z 4.2.2003)
- The Daily Czech (Peter, 6.3.2003)
- Douglas Arellanes (9.3. 2003)
- Scott MacMillan (19.3.2003)
- Nicmoc Blog (anonymní, 15.4.2003)
Co je poslední dobou nejvíce zaujalo? Jelikož část z nich jsou novináři, psali v poslední době např. o Železného vyhazovu z Novy - MacMillan se o tom zmínil i ve slavném magazínu Slate, kam přispívá.
Doug Arellanes je zrovna v kyrgyzském Biškeku, kam odjel s prezentací o open source software a jeho výhodách pro média. Po zběžném prolétnutí starších zápisků jsem s překvapením zjistil, že Arellanes DJuje v Paláci Akropolis. Vida.
Scott MacMillan má zajímavé CV, kde padají jména jako Village Voice (jestlipak se zná s Nárazníkovým oblíbencem Xgauem?) nebo výše uvedený Slate. Kromě toho je spoluvlastníkem Tulip Café v Opatovické ul. ('sem blázen, Respekt je za rohem, FSV UK je za rohem, Čtrnáctka bývala za rohem - a přesto jsem si toho podniku nikdy nevšiml!)
Další novinář, Peter z The Daily Czech, mě pobavil třeba zápiskem Top Ten Signs You've Been In Czech Republic Too Long. Nic moc blog (o něm nevím toho času nic moc, ani jestli jej píše přespolní nebo domácí) se zase zdravě naštval na včerejší dokument o EU od Nicka Frasera. Na pragueBlogu, nejstarším ze zmíněných blogů, jsem nalezl několik zajímavých linků o Salamu Paxovi.
To je pro nalákání vše, ostatní si prohlídněte v klidu sami a bez mých mouder. Jelikož nejsem troškař, za blog týdne prohlašuji pět blogů naráz. Budiž to kompenzací za to, že příští týden na 75 % vynechám. Posílejte mi tipy.
12. 05. 2003
Blog týdne: oslavenec a nebožtík
Když blogger slaví narozeniny, většinou to ve vší skromnosti odbyde ve velmi krátké větě, nebo to nějak hodně pečlivě zakóduje (Pavel Kotrla sice popřeje svým narozeninovým sousedům Marxovi a Kierkegaardovi, ale své narozeniny jen vtipně naznačí; trochu podobně, jen humpoláčtěji, jsem se zachoval i já).
To německý Schockwellenreiter své narozeniny pojal ve velkém stylu: v oslaveneckém zápisu např. publikoval čtrnáct archivních fotografií sebe sama. Autorem blogu je - nyní padesátiletý - Jörg Kantel. Kantel patří v německé blogosféře mezi praotce zakladatele a těší se podobnému postavení jako u nás Sova v síti. Svého času o něm psal např. Die Welt, jestli se nepletu. Programátor, kabaretiér a milovník hrochů pojmenoval svůj blog podle románu Johna Brunnera. Takže Prosit do Němec.
Schockwellenreiter se těší dobrému zdraví, ale zato s mým oblíbeným Monoklonem to vypadá špatně. Poslední zápis říká: "
Ach lidičky, jakýpak copak. 'Klon je zavřený. Archiv zůstává z nostalgie zachován." Autorem existenciálního blogu s podtitulkem "Miluju vás (jen to nedávám tak často najevo)" je nynější maturant Michael Koch, mj. tvůrce velmi zvláštní kreslené série Jesus liebt mich von hinten (a nepřeložím a nepřeložím).Právě blogy Schockwellenreiter a Monoklon jsem si vybral jako své blogy týdne. Výjimečně tedy vyhlašuji hnedlenc dva laureáty mé neceny.
05. 05. 2003
Blog týdne: Ethno::log
Že se v srpnu v Praze koná konference Visions of Humanity in Cyberculture, Cyberspace and Science Fiction, jsem se nedozvěděl z žádného českého média, ale ze zápisku v mnichovském blogu Ethno::log.
V poslední době přinesl Ethno::log například trhlou úvahu o tom, že XML a sémantický web předpověděli Mayové (a v následné diskusi je pak spoluautorství přiřčeno zen-buddhistům), odkaz na poklad ukrytý v Univerzitě v Hamburgu, nebo link k článku o perských weblozích. Autorem toho pojednání je mimochodem Hossein Derakhshan, který přijede na vídeňský BlogTalk, kam Ad. J. za laskavého opatrovnictví čtveřice českých dobrodruhů taktéž vyrazí.
Ethno::log tvoří studenti i stálá posádka z Institut für Ethnologie und Afrikanistik.
KyberŠmokův Blog týdne
Každé pondělí zde naleznete tip na jeden weblog, který mě v poslední době zaujal (naštval, pobavil, ...) nejvíce. Název Blog týdne zní krásně megalomansky a oficiálně, ale jinak to samozřejmě neznamená nic víc, že vám tím říkám:
tohle podle mě stojí za návštěvu. A pokusím se dodat, jaké konkrétní zápisky upoutaly mou pozornost. Když mě nic nezaujme nebo když nebudu mít čas, prostě žádný blog týdne nebude. Když to tak budu cítit, klidně vyhlásím stejný blog týdne sedmkrát za sebou. "Vítěz" může být přespolní i domácí. "Výherce" neobdrží nic než pár sametových slůvek, týdenní pobyt v pravém menu KyberŠmoku a poté doživotní čestné občanství v Síni patnáctiminutové slávy.Váš názor mě ovšem zajímá. Pokud zjistíte, že na nějakém blogu trávíte nezvykle hodně času, napište mi o něm. Ne vždy člověk stíhá pídit se po novostech v blogosféře.
Mého prvního oblíbence vám představím ještě dnes večer.
